Pchjongčchang, únor 2018. Cílovým prostorem olympijského superobřího slalomu se šíří zmatené ticho. Kamera zabírá dívku s lyžařskými brýlemi na obličeji, která naprosto strnule a nevěřícně zírá na světelnou tabuli. Rakušanka Anna Veithová, do té chvíle oslavující v cíli jisté zlato, mrzne s úsměvem na rtech. Komentátoři po celém světě koktají a v přímém přenosu se ptají, zda nedošlo k chybě elektronického měření. Nedostalo. Dívka na zapůjčených lyžích se startovním číslem 26 právě šokovala planetu. A to ještě nikdo netušil, co předvede o pouhý týden později. Závěrečný díl našeho seriálu patří Ester Ledecké.
Během uplynulých devíti týdnů jsme si v našem seriálu připomněli příběhy ohromné dřiny a překonávání lidských limitů. Všechny naše dosavadní hrdiny – od Šupčíka přes Zátopka až po Špotákovou – však spojovala jedna věc: absolutní, až fanatická specializace na jednu jedinou disciplínu. Moderní vrcholový sport totiž nedovoluje tříštit síly. Kdo chce být nejlepší na světě, musí se úzce profilovat. Nebo si to alespoň všichni mysleli, dokud do Jižní Koreje nepřijela usměvavá Češka ve svém typickém komiksovém obleku.
Holka, která si odmítla vybrat
Ester Ledecká, narozená v roce 1995, měla sportovní i umělecké geny v krvi. Její dědeček Jan Klapáč je hokejovým mistrem světa a olympijským medailistou, otec Janek Ledecký zase slavným hudebníkem. Od dětství ji bavilo jezdit z kopce dolů. Bylo jí naprosto jedno, jestli má na nohou dvě prkna, nebo jen jedno. Milovala rychlost a jízdu.
Když dorůstala do juniorského věku, začali k ní přistupovat trenéři a sportovní experti s jasným vzkazem: „Ester, jsi obrovský talent. Ale musíš si vybrat. Buď budeš lyžařka, nebo snowboardistka. Obojí na vrcholové úrovni dělat nejde.“ Byla to logická rada. Alpské lyžování a alpský snowboarding vyžadují naprosto odlišnou biomechaniku pohybu, jinou svalovou paměť a jiný typ tréninku. Jenže tvrdohlavá Ester se kousla. Odpověděla, že pokud si musí vybrat, nebude dělat ani jedno. A tak začala trénovat obojí. Dopoledne na lyžích, odpoledne na prkně.
Zlato na půjčených lyžích a nezapomenutelný pohled
Do Pchjongčchangu v roce 2018 odjížděla jako absolutní královna a hlavní favoritka na snowboardu, ale v alpském lyžování byla považována spíše za zajímavou raritu. V superobřím slalomu, nebezpečné a neuvěřitelně rychlé disciplíně, s ní nepočítal vůbec nikdo.
-
února se jel onen osudný závod. Všechny hvězdy už měly své jízdy za sebou. Americké televizní stanice dokonce ukončily přímý přenos s tím, že o medailích je rozhodnuto a zlato bere obhájkyně Anna Veithová. Pak se ale ze startovní brány s číslem 26 (číslem, se kterým se olympijské medaile už nevyhrávají kvůli rozbité trati) odrazila Ledecká. Na nohou měla lyže, které si její tým vypůjčil od americké superhvězdy Mikaely Shiffrinové.
Ester jela agresivně, na hraně obrovského rizika. V dolní pasáži udělala chybu, ale dokázala ji vybalancovat a vzít si rychlost do cílové rovinky. Proťala fotobuňku. Čas se zastavil o jednu jedinou setinu sekundy rychleji než u rakouské favoritky.
To, co následovalo, je dnes kultovním ztvárněním sportovního šoku. Ledecká se v cíli neradovala. Jen stála a s pootevřenou pusou zírala na tabuli. „Myslela jsem si, že se jim rozbila časomíra. Čekala jsem, kdy tam naskočí reálný čas a já budu někde patnáctá,“ vyprávěla později. Šokovala i na tiskové konferenci, kam přišla v lyžařských brýlích a odmítla si je sundat se slovy: „Nejsem namalovaná, protože jsem vůbec nepočítala s tím, že bych tu dnes mohla sedět.“ Svět si ji okamžitě zamiloval.
Víkendová proměna a potvrzení nesmrtelnosti
Vyhrát olympiádu ve sportu, který máte jako „bokovku“, by komukoliv jinému stačilo k doživotní slávě. Jenže Ester čekal její hlavní závod. Paralelní obří slalom na snowboardu.
Tlak byl astronomický. Celý svět upíral zrak na „tu lyžařku“, novináři ji naháněli na každém kroku. Přeprogramovat během pár dnů mozek a tělo z jízdy čelem na jízdu bokem bylo něco, co nikdo předtím na takové úrovni nezkusil. Ale Ledecká to dokázala. Ve své uzavřené bublině nastoupila do závodu a své soupeřky na snowboardu naprosto deklasovala.
Když vyhrála finálovou jízdu, zapsala se do dějin jako první žena v historii olympijských her, která dokázala na jedněch zimních hrách získat zlatou medaili ve dvou naprosto odlišných sportech. Předvedla anomálii, kterou mnozí zahraniční experti rovnou označili za jeden z největších individuálních sportovních výkonů všech dob.
Své snowboardové zlato pak bez mrknutí oka obhájila i o čtyři roky později v Pekingu, čímž definitivně potvrdila, že korejský zázrak nebyl jen dílem náhody, ale důkazem neuvěřitelné geniality.
Epilog: Malá země velkých hrdinů
Příběhem Ester Ledecké, dívky, která roztrhala učebnice moderního sportu, náš desetidílný páteční speciál končí.
Během naší cesty jsme se přesvědčili o jedné zásadní věci. Od okamžiku, kdy nenápadný moravský sirotek Bedřich Šupčík vyšplhal v Paříži pro první československé zlato, až po fenomenální jízdu Ester Ledecké v mrazivé Koreji, dokazovali naši sportovci světu něco výjimečného. Často neměli ty nejlepší podmínky, nejmodernější haly ani největší rozpočty. Vítězili ale díky české chytrosti, neústupnosti a obrovskému srdci.
Jejich medaile jsou z kovu, ale jejich příběhy jsou z čistého zlata. Děkujeme, že jste je během uplynulých deseti pátků prožívali znovu s námi.
