WILMINGTON / PAŘÍŽ – Teflon na vašich pánvích, nylon ve vašem oblečení, Kevlar v neprůstřelných vestách policistů nebo neopren pro potápěče. To všechno jsou produkty, které změnily moderní svět a pocházejí z laboratoří jediné společnosti: DuPont. Dnes jde o globální chemický gigant s miliardovými obraty. Jeho příběh však nezačal v nablýskaných zasedacích místnostech, ale v krvi a chaosu Velké francouzské revoluce, jedním nepovedeným lovem ve Spojených státech a riskantní výrobou černého střelného prachu.
Píše se rok 1799. Ve Francii vládne nestabilita a doznívá krvavý teror revoluce. Na seznamu „nepohodlných“ se ocitá i rodina du Pont de Nemours. Otec rodiny, Pierre Samuel, byl vlivným ekonomem a umírněným politikem, který jen o vlásek unikl gilotině. Když byl během převratu zničen rodinný tiskařský lis a rodina se znovu ocitla ve smrtelném nebezpečí, padlo těžké rozhodnutí: emigrace do Nového světa.
Na podzim roku 1799 se rodina nalodila na loď American Eagle. Plavba přes Atlantik byla noční můrou. Trvala vyčerpávajících 91 dní, došly jim zásoby jídla a rodina přežila jen díky krysám, které se jim podařilo na palubě ulovit. Na Nový rok 1800 konečně přistáli na pobřeží Spojených států. Byli vyčerpaní, bez znalosti angličtiny, ale naživu. Mezi nimi byl i osmadvacetiletý Éleuthère Irénée du Pont (známý jako E. I. du Pont). Muž, který měl brzy změnit americký průmysl.
Žák otce moderní chemie
Abychom pochopili budoucí úspěch E. I. du Ponta, musíme se vrátit do jeho mládí ve Francii. Nebyl to totiž jen obyčejný imigrant, byl to špičkově vzdělaný odborník. V dospívání měl obrovské štěstí – jeho mentorem se stal Antoine Lavoisier, geniální vědec, který je dodnes považován za otce moderní chemie (a kterého revoluce nakonec poslala pod gilotinu).
Lavoisier tehdy vedl francouzskou státní továrnu na výrobu střelného prachu v Essonne. Právě tam vzal mladého Éleuthèra jako svého asistenta. Du Pont se tam naučil nejen nejpokročilejším chemickým postupům té doby, ale osvojil si i přísná bezpečnostní a výrobní pravidla, díky nimž byl francouzský střelný prach považován za nejlepší na světě. Tyto znalosti si jako poklad přivezl v hlavě do Ameriky.
Osudový lov na křepelky
Přestože du Pontovi dorazili do USA s ambicí založit zemědělskou kolonii nebo obchodovat s pozemky, osud měl jiné plány. Klíčový moment, jakýsi podnikatelský „aha moment“, přišel na podzim roku 1801.
E. I. du Pont vyrazil se svým přítelem, plukovníkem Louisem de Tousardem, na lov křepelek. Když mu došla munice, koupil si v místním obchodě americký střelný prach. Výsledek ho šokoval. Prach byl extrémně drahý a jeho kvalita byla naprosto tristní – při výstřelu spíše jen zasyčel, kouřil a neměl žádnou sílu. Zbraň se navíc rychle zanesla nečistotami.
V tu chvíli si E. I. du Pont uvědomil obrovskou díru na trhu. Spojené státy, mladá a rozpínající se země, která potřebovala prach nejen pro armádu, ale hlavně pro lov, stavbu silnic, těžbu a odlesňování, byla závislá buď na drahém dovozu z Evropy, nebo na podřadné domácí produkci. Du Pont věděl, že s Lavoisierovými postupy dokáže vyrobit prach lepší a levnější.
Mlýny na řece Brandywine
Neztrácel čas. Vrátil se na skok do Francie, kde nakoupil moderní stroje a získal kapitál od francouzských investorů. Po návratu do USA začal hledat ideální místo pro svou továrnu. Našel ho ve státě Delaware, na březích řeky Brandywine Creek, nedaleko města Wilmington.
Místo to bylo dokonalé: řeka měla dostatečný spád pro pohon vodních kol, v okolí rostlo dostatek vrb pro výrobu kvalitního dřevěného uhlí (klíčové složky prachu) a bylo to blízko přístavů i velkých měst. Dne 19. července 1802 zde E. I. du Pont formálně založil společnost E. I. du Pont de Nemours and Company a začal budovat komplex známý jako Eleutherian Mills.
Architektura přežití a bezpečnost na prvním místě
Výroba černého střelného prachu (směsi ledku, síry a dřevěného uhlí) byla na počátku 19. století jednou z nejnebezpečnějších profesí na světě. Sebemenší jiskra od podkovy, hřebíku v botě nebo statické elektřiny mohla znamenat katastrofu.
Du Pont zavedl na svou dobu nevídaná bezpečnostní opatření. V továrně se nesmělo kouřit, dělníci nesměli nosit boty s kovovými hřebíky a stroje byly poháněny koženými řemeny. Co však bylo nejunikátnější, byla samotná architektura mlýnů. Budovy, ve kterých se prach míchal, měly tři silné kamenné stěny, ale čtvrtá stěna (směřující k řece) a střecha byly postaveny jen z lehkého dřeva. Pokud došlo k explozi, ničivá síla směřovala ven na řeku a do vzduchu, čímž se minimalizovalo poškození okolních budov a ztráty na životech.
Aby E. I. du Pont dokázal dělníkům, že svému systému věří, postavil rodinný dům pro sebe a svou rodinu přímo na svahu nad továrnou. Sdílel tak s dělníky každodenní riziko. Přesto se továrně tragédie nevyhnuly. Nejkrvavější exploze v roce 1818 zničila velkou část podniku a zabila 36 lidí. Zničený E. I. du Pont se postaral o vdovy a sirotky a továrnu s vypětím všech sil znovu vybudoval.
Válečné zakázky a zrod monopolu
Klíčem k obrovskému růstu firmy se staly dobré politické konexe, zejména přátelství rodiny s tehdejším prezidentem Thomasem Jeffersonem. Jefferson velmi podporoval myšlenku americké soběstačnosti ve strategických surovinách.
Když du Pontův prach v roce 1804 poprvé dorazil na trh, okamžitě si získal pověst bezkonkurenčního produktu. Brzy začal dodávat prach americké armádě i námořnictvu. Skutečný zlom přišel s britsko-americkou válkou v roce 1812. Společnost DuPont se stala hlavním dodavatelem střelného prachu pro americké síly, což firmu ekonomicky vystřelilo do astronomických výšin. DuPontův prach pak pomáhal razit cestu železnicím napříč kontinentem, poháněl zbraně v americké občanské válce a hrál roli při otevírání dolů na Divokém západě.
Od prachu k polymerům
Když Éleuthère Irénée du Pont v roce 1834 nečekaně zemřel na infarkt, zanechal po sobě nejen obří a prosperující podnik, ale i celou dynastii, která firmu vedla další generace.
Společnost DuPont vyráběla výbušniny (později dynamit a bezdýmý prach) po celé 19. století. Až na počátku 20. století si vedení firmy uvědomilo, že spoléhat se jen na trhaviny je riskantní. Firma proto začala masivně investovat do základního chemického výzkumu. Peníze vydělané na válečných zakázkách nalila do laboratoří.
Tato transformace byla fenomenální. Ve 30. letech 20. století laboratoře DuPontu objevily neopren a následně nylon – syntetické vlákno, které způsobilo módní a průmyslovou revoluci. V dalších dekádách následoval teflon, lycra, kevlar či nomex.
Z malé a nebezpečné prachárny na břehu delawarské řeky, založené mužem prchajícím před stětím hlavy, se tak stal gigant ovlivňující každičký aspekt našeho moderního života. Historie společnosti DuPont je tak dokonalou ukázkou toho, jak z temnoty revoluce a jedné lovecké mrzutosti může vyrůst technologie, která obléká i chrání celý svět.
