Atény, srpen 2004. Na rozpáleném olympijském stadionu, kde teplota i v podvečer přesahuje třicet stupňů, leží na tartanu desítky vyčerpaných těl. Vzduch se tetelí horkem, svaly pálí a plíce lapají po kyslíku. Právě skončil běh na 1500 metrů, závěrečná a nejbolestivější disciplína atletického desetiboje. Z hloučku ležících mužů se pomalu zvedá vysoký český atlet. Ruce zvedá k nebi a na tváři se mu mísí absolutní vyčerpání s čirou extází. Roman Šebrle právě zlomil olympijský rekord a potvrdil to, co už svět tušil: titul nejlepšího atleta planety patří do České republiky.
Desetiboj je v královně sportů považován za tu nejtěžší zkoušku. Vyžaduje výbušnost sprintera, sílu vrhače, mrštnost skokana a vytrvalost běžce. Spojit tyto naprosto protichůdné fyziologické vlastnosti do jednoho těla se zdá jako úkol pro superhrdinu. Roman Šebrle však dokázal, že to možné je. Jeho cesta za aténským zlatem však byla dlážděna obrovským zklamáním a překonáním hranice, která byla do té doby považována za nedotknutelnou.
Od fotbalových kopaček ke královně sportů
Kdo by to byl řekl, že budoucí vládce světové atletiky strávil podstatnou část svého mládí honěním za fotbalovým míčem. Roman Šebrle, narozený v roce 1974 v Lanškrouně, hrál fotbal třináct let a na atletickou dráhu se naplno přesunul až ve chvíli, kdy jeho vrstevníci už dávno sbírali medaile na juniorských šampionátech.
Měl však jeden obrovský dar – neuvěřitelný fyzický fond a absolutní pohybový talent. Když se dostal do pražské Dukly pod křídla trenéra Zdeňka Váni a začal trénovat po boku tehdejší české hvězdy Tomáše Dvořáka, jeho výkonnost vystřelila raketovým tempem. Z nenápadného kluka z Moravy se stala mašina na sbírání bodů.
Zlato, které mu ukradli, a magická devítitisícovka
Příběh aténského triumfu začíná o čtyři roky dříve, na olympijských hrách v Sydney 2000. Tam Šebrle sahal po zlaté medaili. O tu ho nakonec připravil Estonec Erki Nool po jednom z nejkontroverznějších momentů atletické historie, kdy mu rozhodčí po dlouhých protestech zpětně uznali jasně přešlápnutý pokus v hodu diskem. Šebrle si ze Sydney odvezl „jen“ stříbro. Byla to krutá rána.
Místo toho, aby ho nespravedlnost zlomila, proměnil ji v brutální motivaci. V květnu 2001 na slavném mítinku v rakouském Götzisu předvedl něco nepochopitelného. Během dvou dnů posunul lidské limity do nové dimenze. Jako první člověk v historii posbíral v desetiboji více než 9 000 bodů (přesně 9 026). Tato meta byla pro desetibojaře tím samým, čím bylo pro horolezce dobytí Mount Everestu. Do Atén v roce 2004 tak odjížděl v roli světového rekordmana, favorita, ale i muže pod obrovským tlakem. Všichni čekali jen zlato.
Peklo pod řeckým sluncem
Olympijský závod v Řecku byl extrémní. Nejen kvůli obrovskému horku a vlhkosti, ale především kvůli konkurenci. Hned od prvních disciplín se do čela vyhoupl kazašský talent Dmitrij Karpov a americký dravec Bryan Clay. Karpov předváděl životní výkony a po prvním dnu Šebrlemu utekl. Clay zase tlačil na pilu svou obrovskou dynamikou.
Šebrle však věděl, že desetiboj nevyhrává ten, kdo zazáří v jedné disciplíně, ale ten, kdo neudělá chybu. Jeho síla byla v neuvěřitelné vyrovnanosti. Zatímco soupeři občas ztratili cenné body, český reprezentant si držel vysoký standard.
Zlom přišel ve druhém dni, tradičně v hodu oštěpem. Zatímco Karpov oštěpařsky vyhořel, Šebrle poslal své náčiní do vzdálenosti 70,52 metru. Byla to rána, která psychicky zlomila soupeře a katapultovala Čecha na průběžné první místo. K zisku vysněného zlata zbývala poslední překážka.
Patnáct stovek metrů čisté bolesti
Běh na 1500 metrů na závěr desetiboje není o taktice, je to zkouška toho, kolik bolesti dokáže lidské tělo snést. Závodníci mají za sebou devět vyčerpávajících disciplín, svaly jsou ztuhlé, energie nulová. Šebrle věděl, že Bryan Clay na něj ztrácí 63 bodů, což v přepočtu na čas znamenalo, že s ním nesmí prohrát o více než devět vteřin.
Když zazněl výstřel, Američan vyrazil dopředu a snažil se Šebrlemu utéct. Byla to hra nervů. Šebrle se zařadil do závěsu a s ledovým klidem si hlídal odstup. Poslední kolo na olympijském stadionu probíhalo za ohlušujícího řevu zaplněných tribun. Šebrle nedovolil žádné drama. V posledních metrech ještě zrychlil, Claye bezpečně uvisel a cílem proběhl v čase 4:40,01.
Celkový součet ukázal 8 893 bodů. Šebrle nejenže získal zlato a pomstil křivdu ze Sydney, ale navíc překonal olympijský rekord, který do té doby držel legendární Brit Daley Thompson.
Odkaz novodobého Herkula
Roman Šebrle se stal v Řecku národním hrdinou. Svou neuvěřitelnou výkonnost si udržel i v dalších letech, v roce 2007 přidal do sbírky vytoužený titul mistra světa v Ósace. Na vrcholu se udržel celou jednu dekádu, což je v takto devastující disciplíně, jakou desetiboj je, naprostý unikát.
Dnes zná veřejnost Romana Šebrleho spíše jako uhlazeného televizního moderátora ve skvěle padnoucím obleku. Je ale dobré si připomenout, že tento muž se dokázal obětovat, dřít do úmoru a protrpět si na dráze chvíle, které by obyčejného smrtelníka zlomily. Zůstane navždy prvním z rodu devítitisícových, králem atletů, který si pro korunu došel přímo pod posvátný Olymp.
V příštím, osmém díle naší série, vyměníme aténskou výheň za kanadský led a sníh. Vydáme se do Vancouveru roku 2010 za dívkou, která začínala trénovat na zamrzlém rybníku s prkny, na kterých klouzala v obýváku. Připomeneme si fenomenální jízdu rychlobruslařky Martiny Sáblíkové.
