Vědecká komunita zabývající se klimatickými projekcemi přistoupila k významnému kroku, který může zásadně ovlivnit další debatu o globálním oteplování. Z budoucích modelů vývoje klimatu byly nenápadně vyřazeny nejextrémnější emisní scénáře, mezi odborníky známé pod označeními SSP5-8.5 (dříve RCP8.5) a SSP3-7.0. Tento krok, na který upozornil expert na klimatickou ekonomii Roger Pielke mladší, představuje technickou revizi, jež však má dalekosáhlé důsledky pro vědu i politiku.
Konec nereálných modelů
Zmíněné extrémní scénáře byly dlouhodobě terčem kritiky pro svou nízkou pravděpodobnost a nereálnost. Jejich konstrukce totiž vycházela z předpokladu téměř neomezeného spalování fosilních paliv, konkrétně uhlí, a to bez ohledu na technologický pokrok, dekarbonizační trendy či fyzickou dostupnost surovin. Přestože byla validita těchto předpokladů zpochybňována již zhruba deset let, modely sloužily jako základ pro desetitisíce vědeckých prací.
Právě díky své schopnosti generovat dramatické výsledky, jako jsou extrémní projevy počasí, sucha či povodně, se tyto scénáře staly oblíbeným nástrojem pro tvorbu katastrofických předpovědí. Analýzy ukazují, že jen mezi lednem 2020 a červnem 2021 bylo publikováno přes 7 000 článků, které na těchto scénářích stavěly. Jejich vyřazení z budoucích projekcí nyní znamená, že velká část těchto studií může být považována za překonanou.
Politický a společenský dopad
Kritici dlouhodobě poukazují na to, že extrémní scénáře byly zneužívány v politickém boji. Zelení aktivisté a politici je využívali k posilování alarmismu a k prosazování radikální dekarbonizační politiky, zejména v zemích Evropské unie a USA. Působení strachu veřejnosti bylo efektivním nástrojem, jak legitimizovat nákladná ekonomická opatření.
Dalším bodem kritiky je terminologie. Termín „klimatická krize“, který se v mediálním prostoru a politické rétorice stal takřka standardem, je mnohými odborníky považován za čistě aktivistický konstrukt. Zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) přitom dokládá, že nejde o vědecký termín, ale o nástroj vytvořený k cílenému působení na veřejné mínění.
Otázka energetické koncepce
Současná debata se rovněž dotýká efektivnosti klimatických opatření. Kritici upozorňují, že zelená politika se často míjí účinkem, protože se vyhýbá podpoře jaderné energetiky, která představuje spolehlivý a nízkoemisní zdroj. Jako odstrašující příklad je často uváděno Německo, jehož energetický mix a kolísavost cen elektřiny stojí v ostrém kontrastu k francouzskému modelu založenému na jádru.
V českém prostředí je debata dále komplikována politickou rovinou. Část odborné veřejnosti kritizuje Ministerstvo životního prostředí za přílišnou úzkostnou vazbu na aktivistické organizace. Zároveň je však proces věcné kritiky těchto trendů mnohdy oslaben nevhodnou rétorikou některých politických aktérů, kteří polarizují společnost urážkami oponentů, což podle mnoha pozorovatelů efektivní diskuzi spíše škodí.
Vyřazení extrémních scénářů z klimatických modelů je tak signálem k návratu k realističtějším vědeckým základům. Zda se však tento krok promítne i do vystřízlivění politické sféry, zůstává otázkou, na kterou odpoví až další vývoj klimatické politiky v nadcházejících letech.
zdroj: Milan Šálek medium.seznam.cz
