Jen málokteré jméno má v české kultuře tak magický zvuk jako „Humberto“. Pro generace lidí je synonymem pro vrcholné umění manéže, pro romantiku kočovného života a pro svět plný třpytu, smíchu a napětí. Tento fenomén, který se zrodil na stránkách knihy a ožil na televizních obrazovkách, však není jen fikcí. Skutečný Cirkus Humberto, nesoucí odkaz slavného jména, dodnes putuje po českých a moravských městech a svádí boj nejen s gravitací a očekáváním diváků, ale i s výzvami moderní doby.
Zrození legendy na stránkách knihy
Vše začalo v roce 1941, v temné době protektorátu, kdy spisovatel Eduard Bass daroval národu své mistrovské dílo – román Cirkus Humberto. Kniha, která vypráví příběh jihočeského chlapce Vaška Karase, jenž se z nuzných poměrů vypracuje až na ředitele jednoho z největších cirkusů světa, se okamžitě stala bestsellerem. Nebyla to jen oslava cirkusového umění; byl to epos o houževnatosti, píli, rodinné sounáležitosti a českém talentu, který dokáže uspět ve světě. V těžkých válečných letech působil příběh jako balzám na duši a stal se symbolem národní hrdosti a nezdolnosti.
Bassův román byl výsledkem pečlivé rešerše. Spisovatel strávil měsíce studiem života v cirkusech, mluvil s artisty a nasával atmosféru světa, kde každodenní dřina a nebezpečí stojí v přímém kontrastu s nablýskaným představením pro diváky. Vytvořil tak dílo, které je nejen strhujícím příběhem, ale i fascinující sondou do duše cirkusové komunity.
Televizní fenomén, který uchvátil národ
Skutečnou nesmrtelnost však jménu Humberto vtiskl až legendární dvanáctidílný televizní seriál z roku 1988. V režii Františka Filipa a v mamutí mezinárodní koprodukci vzniklo dílo, které se navždy zapsalo do zlatého fondu československé kinematografie. S hvězdným obsazením v čele s Martinem Růžkem, Jaromírem Hanzlíkem, Josefem Abrhámem a desítkami dalších herců oživil seriál Bassův příběh s nevídanou velkolepostí.
Diváci s napětím sledovali osudy Vaška Karase, jeho lásky k Růžence i jeho cestu na vrchol. Seriál se stal celonárodní událostí. Každý týden usedaly k obrazovkám miliony lidí a ulice se vylidňovaly. Znělka Karla Svobody se stala nesmrtelnou a jméno Humberto se definitivně stalo synonymem pro dokonalý cirkus.
Skutečný Humberto: Dvě rodiny, jedna tradice
Mnoho lidí se mylně domnívá, že Eduard Bass psal o skutečném cirkusu. Pravdou je, že Cirkus Humberto byl jeho fikcí, inspirovanou světem skutečných cirkusových dynastií, jako byli Kludští nebo Berouskové. Po obrovském úspěchu románu a seriálu však bylo jen otázkou času, kdy se někdo pokusí tento sen přenést do reality.
Právo používat prestižní jméno získala po dohodě s dědici Eduarda Basse rodina Hybnkova. Jejich Cirkus Humberto se stal jedním z nejznámějších v zemi. Stejně jako mnoho dalších cirkusů byl po roce 1948 znárodněn a začleněn do státního podniku Československé cirkusy a varieté. Po sametové revoluci byl v rámci privatizace vrácen původním majitelům, kteří navázali na rodinnou tradici.
Dnes však jméno Humberto nese i další významný podnik – cirkus rodiny Navrátilovy. I oni jsou nositeli dlouhé artistické tradice a svým programem se řadí mezi největší cirkusy ve střední Evropě. Existence dvou cirkusů stejného jména občas mate diváky, ale oba podniky si zakládají na vysoké kvalitě a reprezentují to nejlepší z českého cirkusového umění.
Život v manéži a výzvy 21. století
Život v cirkuse se za sto let v mnohém změnil, ale jeho podstata zůstává stejná. Je to svět neustálého cestování, tvrdé fyzické dřiny a absolutní oddanosti řemeslu. Každý den začíná tréninkem, péčí o zvířata a přípravou techniky. Večer přichází vrchol – dvě hodiny v záři reflektorů, kdy musí vše vypadat snadně a elegantně.
V posledních desetiletích však tradiční cirkusy čelí řadě nových výzev. Největší z nich je debata o drezuře zvířat. Tlak aktivistů a zpřísňující se legislativa vedou k tomu, že z manéží postupně mizí exotická zvířata. Cirkusy se tomu přizpůsobují a stále více se zaměřují na vystoupení s domestikovanými zvířaty, jako jsou koně, psi či velbloudi, a především na špičkovou lidskou akrobacii.
Další výzvou je konkurence moderních forem zábavy. V době internetu, streamovacích služeb a videoher je stále těžší přilákat diváky, zejména ty mladší, do šapitó. Cirkusy jako Humberto proto musí neustále inovovat svůj program, investovat do moderní techniky, světel a zvuku a nabízet zážitek, který nelze zprostředkovat přes obrazovku.
I přes všechny tyto obtíže však legenda jménem Humberto žije dál. Je živoucím důkazem toho, že kouzlo živého umění, dechberoucí akrobacie a nefalšované radosti z potlesku má v našem světě stále své místo. Dokud budou existovat rodiny ochotné zasvětit svůj život manéži, bude se nad českými městy dál tyčit šapitó s hrdým nápisem, který zná každý.
