Herečka Daniela Kolářová, kterou diváci znají z filmů Léto s kovbojem, Na samotě u lesa, Kulový blesk nebo Vratné lahve, slaví v pondělí 21. září 2026 osmdesáté narozeniny. Narodila se v Chebu, vyrůstala v Karlových Varech a na jeviště tamního divadla poprvé vstoupila ještě jako malá školačka. V roce 2023 převzala Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v činohře a hraje dodnes.
Z karlovarského jeviště na Vinohrady
Daniela Kolářová se narodila 21. září 1946 v Chebu. Dětství prožila v Karlových Varech, kde její matka pracovala v administrativě divadla, a právě tam si jako dítě poprvé zahrála v pohádce Císařovy nové šaty. Podle Paměti národa jí bylo devět let, jiné zdroje uvádějí osm. Na karlovarském gymnáziu působila ve studentském divadelním souboru a v roce 1968 absolvovala pražskou DAMU. První film Soukromá vichřice natočila s režisérem Hynkem Bočanem ještě během studií, v roce 1967. Po dvou sezonách v Divadle S. K. Neumanna nastoupila v roce 1971 do Divadla na Vinohradech, kde zůstala 45 let.
Po odchodu z angažmá hraje na menších scénách, mimo jiné ve Studiu Dva, ve Viole a ve Vršovickém divadle MANA, kde v současnosti vystupuje v komedii Návod na přežití po boku Lenky Termerové. Právě tam v neděli 20. září oslavila jubileum ve zvláštním vydání rozhlasového pořadu Tobogan Aleše Cibulky. Popřát jí přišli mimo jiné Petr Kostka, Carmen Mayerová, Libuše Švormová, Jan Vlasák, Jiří Stivín i režisér Bočan.
Doubravka, Káča i Eliška Tkalounová
Filmovou a televizní tvář jí vtiskla sedmdesátá léta. V seriálu Taková normální rodinka z roku 1971 hrála Káču, v létě 1975 natáčela souběžně dvě komedie, které se staly klasikou: v červenci Léto s kovbojem, kde jako psycholožka Doubravka vytvořila dvojici s Jaromírem Hanzlíkem, a v srpnu Na samotě u lesa se Zdeňkem Svěrákem. Na plac tehdy vozila ročního syna Šimona a při zimních dotáčkách už čekala druhého syna Matěje. S Hanzlíkem se potkala také v Noci na Karlštejně a ve Slastech Otce vlasti, s Oldřichem Kaiserem v Setkání v červenci. V seriálu Nemocnice na kraji města hrála Kateřinu Sovovou, v Kulovém blesku Knotkovou.
Se Zdeňkem Svěrákem se na plátně sešla znovu v roce 2007 ve Vratných lahvích jako Eliška Tkalounová a později i v Betlémském světle. Za roli ve filmu Kawasakiho růže z roku 2009 získala Českého lva, v divadle ji za matku v Bernhardově hře U cíle ocenila Cena Alfréda Radoka. V roce 2023 jí Herecká asociace udělila Cenu Thálie za celoživotní mistrovství v činohře, kterou převzala 30. září 2023 v Národním divadle. Podobné jubileum nedávno slavil i operní pěvec Štefan Margita, který oslavil sedmdesátiny s přáteli v Praze.
Dvě svatby s Jiřím Ornestem
S hercem Jiřím Ornestem se Kolářová seznámila v šedesátých letech a vzala si ho dvakrát. První svatba se konala na začátku sedmdesátých let, po zhruba čtrnácti letech manželství se v roce 1988 rozvedli a v polovině devadesátých let se vzali znovu. Zůstali spolu až do Ornestovy smrti v dubnu 2017, zemřel ve věku 70 let. Po listopadu 1989 se Kolářová krátce věnovala i politice: v letech 1990 až 1992 byla poslankyní České národní rady, nejprve za Občanské fórum, poté za Občanské hnutí. Volný čas tráví nejraději na zahradě u chaty.
Její kariéra i dnes potvrzuje, že české publikum má rádo příběhy dlouhých hereckých životů. Letos v květnu slavila 95. narozeniny Jiřina Bohdalová, o níž i117.cz naposledy psal v souvislosti se sporem o zrušenou nemocnici v Semilech, a v pátek vstoupil do kin časosběrný dokument Heleny Třeštíkové o Báře Basikové. Karlovy Vary, kde herecká dráha Kolářové začala, i117.cz představil v příběhu lázeňského města od císařského objevu po současnost.
Zdroj: zeny.iprima.cz, www.pametnaroda.cz, www.ceskenoviny.cz


