Fiskální plán Česka na roky 2027 až 2030 dostal 9. října zelenou od Rady EU. Počítá se snižováním schodku veřejných financí z 2,8 procenta HDP v roce 2027 na 1,2 procenta v roce 2030. Celá konstrukce ale stojí na jedné výjimce: únikové doložce na obranné výdaje, které v návrhu rozpočtu na rok 2027 představují asi 70 miliard korun. Bez ní by schodek v roce 2027 přesáhl 3,5 procenta HDP – a příští rok by se muselo seškrtat 130 až 140 miliard.
Čísla, ke kterým se Česko zavázalo
Trajektorie je jasně rozepsaná po letech: schodek 2,8 procenta HDP v roce 2027, 2 procenta v roce 2028, 1,6 procenta v roce 2029 a 1,2 procenta v roce 2030. Z pohledu evropských pravidel jde o cestu pod tříprocentní hranici, kterou unie od členských států vyžaduje. Evropská komise plán doporučila ke schválení už v červenci, Rada EU doporučení formálně přijala 9. října.
Ministryně financí Alena Schillerová plán označila za ambiciózní a kritiku domácího rozpočtového dohledu odmítla slovy: „Myslím, že Národní rozpočtové radě nepřísluší kritizovat politická rozhodnutí, ale ta věcná, odborná.“
Co na tom nesedí Národní rozpočtové radě
Rozpočtová rada považuje plánované snižování schodku za nedůvěryhodné. Jádro sporu není v tom, že by čísla v tabulce nedávala součet, ale v tom, na čem stojí. Česko chce využít únikovou doložku, tedy evropský mechanismus, který umožňuje vyňmout zvýšené obranné výdaje z hodnocení fiskálního úsilí. V návrhu rozpočtu na rok 2027 jde přibližně o 70 miliard korun.
Rada proto propočítala, jak by plán vypadal bez této flexibility. V roce 2027 by schodek přesáhl 3,5 procenta HDP, tedy výrazně nad evropskou hranicí. A v roce 2028 by bylo nutné snížit schodek asi o 1,5 procentního bodu, což v dnešních cenách znamená 130 až 140 miliard korun.
Co by 130 miliard znamenalo v praxi
Tohle je číslo, které stojí za překlad do běžné řeči, protože ukazuje, o jak velký manévr by šlo. Sto třicet až sto čtyřicet miliard korun je řádově částka, jakou stát ročně vydá na větší kapitolu rozpočtu. Seškrtat ji během jednoho roku by nešlo bez zásahu do mandatorních výdajů, tedy do dávek, důchodů a platů ve veřejném sektoru, nebo bez zvýšení daní.
Pro domácnosti z toho plyne jedna praktická věc: dokud úniková doložka platí, žádná z těchto variant na stole není. Pokud by ale přestala být použitelná – ať kvůli změně evropských pravidel, nebo proto, že se obranné výdaje nebudou vyvíjet podle plánu – vrátí se debata o škrtech a daních v mnohem ostřejší podobě než letos. Témata, která by přišla na řadu jako první, přitom už letos pojmenovala sama ministryně financí, když vypočítávala, které daně by se podle ní zvyšovat musely.
Plán na čtyři roky a vláda bez jistoty
Fiskální plán je závazek na roky 2027 až 2030, tedy na dobu delší než jedno volební období. Jeho naplnění proto závisí i na politické stabilitě – a ta letos vůbec samozřejmá nebyla. Sněmovna na konci září hlasovala o nedůvěře vládě a samotná koaliční dohoda o rozpočtu na rok 2027 se rýsovala až na poslední chvíli.
Vnější prostředí plánu zatím nepomáhá. Inflace v eurozóně vyskočila v září na 3,8 procenta, což je tříleté maximum tažené hlavně energiemi. Vyšší inflace sice nominální příjmy rozpočtu zvedá, zároveň ale tlačí nahoru výdaje na valorizace a obsluhu státního dluhu. Jak moc trajektorie drží, se pozná poprvé podle plnění rozpočtu na rok 2027.
Zdroj: www.ceskenoviny.cz
