Na snížení daně za rok 2026 zbývají necelé tři měsíce. Penzijko a DIP se dají dohromady s dalšími daňově podporovanými produkty spoření na stáří odečíst od základu daně až do 48 000 korun ročně. Zásadní je ale rozdíl, který se v článcích o penzijku pravidelně slévá do jednoho čísla: 1 700 korun měsíčně je u doplňkového penzijního spoření zároveň strop státního příspěvku a podlaha, od které se úložky vůbec dají odečítat z daní. Kdo pošle přesně 1 700, vytěží maximum od státu a z daní nic.
Státní příspěvek: 500 dole, 1 700 nahoře
Podle pravidel platných od 1. července 2024 vzniká nárok na státní příspěvek k doplňkovému penzijnímu spoření až od vlastní úložky 500 korun měsíčně – dřív to bylo 300 korun. V rozmezí 500 až 1 700 korun stát přidá dvacet procent z toho, co pošlete sami. Maxima 340 korun měsíčně se dosáhne při vkladu 1 700 korun a víc; nad touhle hranicí už státní příspěvek neroste.
Při 1 700 korunách měsíčně tedy pošlete za rok 20 400 korun a stát přidá 4 080 korun. To je nejlepší zhodnocení, které v celém systému je – jenže končí přesně tam, kde začíná daňová výhoda.
Daňový odpočet: u penzijka se počítá až to nad 1 700
Od základu daně si u doplňkového penzijního spoření odečtete jen úložky nad 1 700 korun měsíčně. Výjimku mají lidé s přiznaným starobním důchodem: těm se státní příspěvek nevyplácí vůbec, zato si mohou odečítat všechny své příspěvky.
Pro ostatní to v praxi znamená, že vyčerpat celý limit 48 000 korun jen z penzijka vyžaduje posílat 1 700 korun „na příspěvek“ plus 4 000 korun měsíčně „na daně“, tedy 5 700 korun každý měsíc. To je částka, na kterou většina domácností nemá.
K čemu je dobrý DIP
Tady vstupuje do hry dlouhodobý investiční produkt, který existuje od 1. ledna 2024 a zakládá se smlouvou s autorizovaným poskytovatelem. Dokumenty ministerstva financí u DIP žádnou podlahu obdobnou 1 700 korunám neuvádějí – limit 48 000 korun je společný pro všechny daňově podporované produkty spoření na stáří dohromady.
Praktické rozdělení tedy vypadá takhle: 1 700 korun měsíčně na penzijko, aby se vyčerpal státní příspěvek v plné výši, a zbytek volné kapacity na DIP, kde se investuje do fondů, akcií nebo dluhopisů podle vlastní volby. Kdo chce, může zůstat jen u penzijka, ale pak si za daňově uplatnitelné koruny kupuje konzervativní fond, zatímco u DIP si strategii vybírá sám.
Co si DIP i penzijko berou výměnou
Daňová podpora není dar. Platí u ní dvě podmínky současně: produkt musí trvat nejméně 120 měsíců, tedy deset let, a zároveň musíte dosáhnout šedesáti let věku. Když si peníze vyberete dřív, uplatněná výhoda se dodaňuje až deset let zpětně – a to i při výběru minimální částky. Jedna výplata tisícikoruny z DIP po osmi letech tak může znamenat dodanění celého desetiletí.
Jak přesně se tahle dvojitá podmínka počítá a proč se u ní lidé nejčastěji přepočítají, rozebrali jsme podrobně v samostatném článku o daňové podpoře spoření na stáří.
Co ještě stihnout do konce roku
Vedle vlastních úložek existuje druhá, výhodnější kolonka: příspěvky zaměstnavatele jsou od daně z příjmů osvobozené až do 50 000 korun ročně. Kdo má v práci benefitní systém, kde se dá příspěvek na spoření na stáří nastavit, má k dispozici padesát tisíc, které se do limitu 48 000 korun nepočítají.
Do konce roku se dají uplatnit i další odpočty, které s penzijkem nemají nic společného, ale sčítají se ve stejném přiznání: úroky z hypotéky do 150 000 nebo 300 000 korun podle data obstarání bytové potřeby nebo 3 000 korun za každý bezpříspěvkový odběr krve. A kdo si spoří na stáří přes investice, najde přehled nástrojů v našem průvodci českou investiční džunglí.
Původní text redakce i117.cz.
Zdroj: mf.gov.cz
