Daňově podporované spoření na stáří umožňuje odečíst ze základu daně až 48 000 korun ročně za všechny produkty dohromady. Háček má dvě části: peníze se dají vybrat nejdřív po 120 měsících a zároveň až po dosažení šedesáti let, a kdo sáhne na účet dřív, dodaňuje uplatněnou podporu až deset let zpětně. Kdo zvažuje, jestli před koncem roku doplatit vklady, nebo raději založit DIP, potřebuje znát jeden rozdíl mezi nimi.
Kolik se dá odečíst a za co
Limit 48 000 korun ročně platí na všechny daňově podporované produkty spoření na stáří dohromady, ne na každý zvlášť. Ministerstvo financí mezi ně řadí penzijní připojištění a doplňkové penzijní spoření, dlouhodobý investiční produkt a daňově podporované pojištění dlouhodobé péče. Kdo má dva z nich, sčítá si vlastní příspěvky přes oba.
Při základní patnáctiprocentní sazbě daně z příjmů znamená plné vyčerpání limitu úsporu 7 200 korun ročně. To je strop, ke kterému se ale v praxi dostane málokdo – a právě tady se produkty rozcházejí.
Kde je rozdíl mezi penzijkem a DIP
U doplňkového penzijního spoření se odpočet týká jen částek nad 1 700 korun měsíčně. Kdo posílá přesně 1 700 korun, neodečte si nic – zato dostane maximální státní příspěvek 340 korun měsíčně. Aby člověk vyčerpal celý limit 48 000 korun jen přes penzijko, musel by posílat 5 700 korun měsíčně, protože odpočitatelné jsou až čtyři tisícovky nad hranicí.
U dlouhodobého investičního produktu žádná taková spodní hranice není. Do odpočtu se počítá celý vklad od první koruny, státní příspěvek se k němu ale neposkytuje. Zjednodušeně: penzijko dává státní příspěvek a odpočet až od 1 700 korun, DIP dává odpočet od začátku a příspěvek žádný.
Tabulka státního příspěvku
Státní příspěvek u penzijního spoření začíná u vkladu 500 korun měsíčně, kdy činí 100 korun. S každou stokorunou navíc roste o dvacet korun: při vkladu 1 000 korun je to 200 korun, při 1 700 korunách a víc maximálních 340 korun. Nad tuto hranici už příspěvek neroste, roste jen odpočet.
Z toho plyne nejběžnější rozumné nastavení: posílat aspoň 1 700 korun měsíčně kvůli plnému státnímu příspěvku a částku nad rámec této hranice řešit podle toho, jestli má člověk z čeho odečítat.
Co přidá zaměstnavatel
Příspěvek zaměstnavatele je osvobozený od daně až do 50 000 korun ročně na zaměstnance, opět za všechny produkty dohromady. Tento limit je oddělený od vlastního odpočtu, takže se nekrátí navzájem. Pro zaměstnance je to nejlevnější peníze, jaké na spoření na stáří může dostat – firma je nemusí danit a on také ne.
Co se stane při předčasném výběru
Tohle bývá v přehledech to nejméně viditelné. Podmínky jsou dvě a musí platit obě najednou: od vzniku produktu uplynulo alespoň 120 měsíců a účastníkovi je aspoň šedesát let. Kdo vybere dřív, musí dříve uplatněnou daňovou podporu vrátit, a to až deset let zpětně.
V praxi to znamená, že u člověka, kterému je dnes pětačtyřicet, jsou vložené peníze nedostupné patnáct let – ne deset. Rozhoduje totiž ta pozdější z obou podmínek. Kdo tuší, že by na peníze mohl sáhnout dřív, nemá daňovou podporu čerpat vůbec; běžný investiční účet bez podpory je v takovém případě levnější než pozdější dodanění.
Vyplatí se doplácet před koncem roku
Pro odpočet se počítají příspěvky zaplacené v daném kalendářním roce, takže jednorázové doplacení do konce prosince se do daňového přiznání za letošek promítne. Má to smysl u toho, kdo má reálný základ daně, ze kterého odečítá, a zároveň mu nevadí uzamčení peněz podle podmínek výše. U ostatních je to jen přesun peněz na deset až dvacet let dopředu.
Než člověk cokoli doplatí, vyplatí se podívat, jak na tom vlastně je se státním důchodem. Výpis dob pojištění z ePortálu ČSSZ získáte zdarma a ukáže, kolik let vám do nároku chybí. Kolik samotný státní důchod dělá, naznačuje valorizace od ledna 2027, po níž průměrná penze vzroste o 304 korun. A do rozpočtu domácnosti patří i to, co člověku přijde v nemoci – nemocenská 2026 se počítá z redukovaného vyměřovacího základu a bývá nižší, než lidé čekají.
Původní text redakce i117.cz.
Zdroj: mf.gov.cz, financnigramotnost.gov.cz
