Venuše měla měsíc a sama si ho zničila. Tak zní závěr studie, kterou v odborném časopise The Astrophysical Journal publikoval tým Stephena R. Kanea z Kalifornské univerzity v Riverside. Pro laika je na ní zajímavé hlavně jedno: k dnešní podobě Venuše nebyla podle autorů potřeba žádná vnější katastrofa. Stačilo, že planeta zpomalila svou rotaci.
Co model počítal
Vědci simulovali vývoj hypotetické soustavy Venuše, jejího měsíce a Slunce po miliardy let. Z výpočtů vyšlo, že pokud by den na rané Venuši trval méně než dvanáct hodin, mohl by satelit o hmotnosti podobné našemu Měsíci za určitých podmínek přežít až do dneška. To se ale nestalo.
Venuše se totiž dnes otočí kolem své osy jednou za 243 pozemských dnů. Je to nejpomalejší rotace ze všech planet sluneční soustavy, den na Venuši je delší než její rok. A jak se rotace zpomalovala, slapové síly přestaly měsíc držet na oběžné dráze a ten se začal po spirále vracet zpět k planetě.
Kdy měsíc zanikl
V těch scénářích modelu, kde měsíc zanikl, se tak podle autorů stalo zhruba 30 milionů až 1,7 miliardy let po jeho vzniku. Rozpětí je široké, protože výsledek silně závisí na počátečních podmínkách, tedy na tom, jak rychle Venuše původně rotovala a jak daleko od ní měsíc obíhal.
Stephen Kane to shrnuje tak, že k tomu, aby Venuše dospěla do podoby, jakou dnes vidíme, nebyla zapotřebí žádná vnější katastrofa. Planeta si vystačila sama se sebou.
Co z toho plyne pro pohled na Zemi
Venuše a Země jsou svou velikostí i hmotností téměř dvojčata, přesto skončily zcela jinak. Jedna má oceány a stabilní osu, druhá 460 stupňů Celsia a atmosféru z oxidu uhličitého. Studie přidává k rozdílům další rozměr: náš Měsíc stabilizuje sklon zemské osy a tím i dlouhodobé klima, zatímco Venuše o svůj případný satelit přišla.
Důsledek pro uvažování o planetách u jiných hvězd je praktický. Přítomnost velkého měsíce se běžně bere jako jeden z faktorů zvyšujících šanci na dlouhodobě stabilní podmínky. Pokud ale planeta rotuje pomalu, model naznačuje, že si takový měsíc dlouho neudrží.
Jak jistý ten závěr je
Je namístě opatrnost. Jde o výsledek numerického modelu, ne o pozorování. Přímé důkazy chybějí a měsíc zničený před miliardami let by na Venuši nezanechal snadno pozorovatelné stopy. Studie tedy říká, že takový scénář je možný a vnitřně konzistentní, ne že se prokazatelně stal.
Podobné hypotézy se ověřují dlouhodobým pozorováním, a to je obor, který má své vlastní starosti. Připomínáme, že průmyslový projekt ohrožuje chilskou poušť Atacama, jedno z nejtemnějších míst na Zemi a klíčové stanoviště pozemní astronomie. A pro čtenáře, kteří chtějí rozumět tomu, odkud se slapové síly a zakřivení drah vůbec berou, je dobrým úvodem text o tom, jak jsme díky teorii relativity pochopili pravidla vesmíru.
Zdroj: www.novinky.cz, iopscience.iop.org
