Lidé, kteří spí v místnosti, kam v noci proniká světlo z ulice nebo z elektroniky, mají o několik let později měřitelně jinak stavěné srdce. Ukázala to studie na více než jedenácti tisících účastnících, kterou 10. září zveřejnil European Heart Journal. Její autoři z americké Tulane University mluví o takzvané srdeční remodelaci, tedy o změnách, jaké vznikají při dlouhodobém přetěžování srdečního svalu.
Senzor na zápěstí a magnetická rezonance o tři roky později
Výzkumníci vedení profesorem Lu Qim vyšli z dat britské databáze UK Biobank. Celkem 11 071 dobrovolníků nosilo týden na zápěstí senzor, který zaznamenával, kolika světla jsou v noci vystaveni. O tři roky později podstoupili magnetickou rezonanci srdce. Tým pak porovnal snímky lidí, kteří spali v prostředí s intenzitou osvětlení nad tři luxy, se snímky těch, u nichž přístroj v noci nezaznamenal prakticky žádné světlo.
Tři luxy odpovídají velmi slabému osvětlení, zhruba úrovni pouliční lampy za oknem nebo svítící pohotovostní kontrolky. Přesto se u skupiny s vyšší expozicí objevil charakteristický soubor změn. Stěna levé komory, která pumpuje krev do celého těla, byla silnější a prostor uvnitř komory menší. Srdeční sval se hůře roztahoval mezi jednotlivými stahy. Odchylky se objevily i v pravé komoře a levé síni.
Podobné změny jako při chronickém stresu
Podle Lu Qiho jde o první studii, která spojuje osobně naměřenou expozici nočnímu světlu s takto konkrétními strukturálními změnami srdce. Remodelace, kterou popisuje, je způsob, jakým se srdce přizpůsobuje dlouhodobé zátěži. Stejné změny lékaři znají například u pacientů s vysokým krevním tlakem a bývají předstupněm srdečního selhání.
Autoři zároveň přiznávají limity své práce. Senzor měřil jen jas, nikoli barvu světla, sledování trvalo pouhý týden a účastníci byli převážně bílí Britové. Jde navíc o pozorovací studii, takže z ní nelze odvodit, že světlo je přímou příčinou změn. Souvislost je ale podle autorů natolik výrazná, že si zaslouží další výzkum i pozornost lékařů.
Lékaři by se měli ptát, jak tmavá je ložnice
V doprovodném komentáři pro stejný časopis navrhuje profesor Thomas Münzel z Univerzitního lékařského centra v Mohuči, aby se kardiologové pacientů rutinně ptali na to, jak tmavou mají ložnici a zda pracují na noční směny. Noční tmu tak staví na úroveň dalších ukazatelů, které lékaři při prevenci sledují.
Studie zapadá do širšího trendu, kterému se věnoval i srpnový kongres Evropské kardiologické společnosti v Mnichově. Tam se hodně mluvilo o tom, jak umělá inteligence dokáže z EKG, rentgenu hrudníku nebo mamografu odhalit skryté známky srdečního onemocnění dřív, než se projeví. Podle athénského kardiologa Athanasiose Trikase je AI silný nástroj v rukou lékaře, nikoli jeho náhrada. Právě jemné strukturální změny, jaké popisuje studie o nočním světle, patří k tomu, co takové algoritmy umí v obrazových datech zachytit včas.
Co se dá udělat doma
Doporučení autorů jsou praktická a nenáročná. V ložnici pomohou zatemňovací závěsy nebo rolety a přelepení či vypnutí LED kontrolek na nabíječkách, televizi a dalších přístrojích v pohotovostním režimu. Pokud je nutné mít v noci nějaké světlo, mělo by být tlumené a v teplých odstínech. Výzkumníci apelují i na města, aby používala stíněná pouliční svítidla s teplejším spektrem, případně lampy se senzorem pohybu, které svítí jen tehdy, když je to potřeba.
Zdroj: ct24.ceskatelevize.cz, www.escardio.org, www.sciencedaily.com
