Mexiko City, říjen 1968. Celý svět upírá zrak k nejvyššímu stupínku gymnastických stupňů vítězů. Stojí na něm drobná blondýnka v tmavém trikotu. Právě dozněla československá hymna a stadionem začíná znít ta sovětská. V tu chvíli udělá česká gymnastka nenápadné, ale o to výmluvnější gesto. Odvrátí hlavu od soupeřky a sklopí zrak k zemi. Je to tichý výkřik bolesti za zemi okupovanou tanky. Věra Čáslavská, nejúspěšnější česká olympionička všech dob, právě vstoupila do nesmrtelnosti.
Zatímco Emil Zátopek fascinoval svět svou nadlidskou vůlí a vytrvalostí, hrdinka našeho třetího dílu si srdce planety získala nepřekonatelnou elegancí, dokonalostí pohybu a obrovskou občanskou statečností. Její příběh je příběhem absolutního triumfu, který se během okamžiku proměnil v tvrdý pád na samotné společenské dno.
Od krasobruslení k japonskému šílenství
Věra Čáslavská přitom vůbec nemusela být gymnastkou. Její první velkou láskou bylo krasobruslení, ve kterém vynikala díky svému neobyčejnému citu pro hudbu a rytmus. Teprve ve čtrnácti letech, když se setkala s tehdejší gymnastickou hvězdou Evou Bosákovou, přesedlala na kladinu a bradla. Ukázalo se, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké mohla udělat.
Její hvězda naplno zazářila na olympijských hrách v Tokiu v roce 1964. Do té doby světové gymnastice neomezeně vládla sovětská „železná lady“ Larisa Latyninová. Čáslavská, která do cvičení přinesla nevídanou lehkost, ženskost a riskantní prvky, však sovětskou hegemonii rozbila. Z Japonska si odvezla tři zlaté medaile. Japonci si českou blondýnku okamžitě zamilovali, obdivovali její přesnost a disciplínu, ve které viděli odkaz samurajských tradic. Stala se celosvětovou celebritou.
Lesní trénink pod hrozbou tanků
To hlavní se však mělo odehrát o čtyři roky později. Rok 1968 byl pro Československo rokem velkých nadějí i absolutní tragédie. Během Pražského jara Věra Čáslavská podepsala manifest Dva tisíce slov. Pak ale přišel osudný 21. srpen a invaze vojsk Varšavské smlouvy.
Místo pilování formy v luxusních halách musela největší naděje československé výpravy prchnout. Hrozilo jí zatčení. Skrývala se v horské chatě Vřesovka v Jeseníkách. Její příprava na olympiádu vypadala jako ze špatného filmu: místo na kladině cvičila na padlém kmeni stromu, posilovala zvedáním pytlů s uhlím a mozoly si dřela o větve stromů v lese. Vůbec nevěděla, zda na hry do Mexika odletí. Povolení dostala na poslední chvíli. Do letadla nastupovala s jediným cílem – porazit reprezentantky země, jejíž tanky právě drtily pražské ulice.
Královna Mexika a svatba století
Na olympijských hrách v Mexiku podala Věra Čáslavská výkon, který překračoval hranice sportu. Bojovala za celý národ. Její sestavy byly famózní, do prostných dokonce zařadila melodii z mexické písně Jarabe Tapatío, čímž stadion přivedla do absolutního varu. Vybojovala neuvěřitelné čtyři zlaté a dvě stříbrné medaile.
Při vyhlášení vítězek v prostných došlo k onomu ikonickému okamžiku. Rozhodčí po podivných machinacích přidali body sovětské gymnastce Petrikove, aby se o zlato musela s Čáslavskou dělit. Když začala hrát sovětská hymna, Věra na protest proti okupaci své vlasti odvrátila hlavu od sovětské vlajky. Toto tiché, avšak ohlušující gesto obletělo celý svět.
Pohádka v Mexiku vyvrcholila o pár dní později, když se Věra v místní katedrále provdala za československého mílaře Josefa Odložila. Náměstí před kostelem zaplnilo 100 tisíc Mexičanů, kteří chtěli vidět svou hrdinku. Byla v ten moment dost možná nejpopulárnější ženou planety, vyhlásili ji nejlepší sportovkyní světa (dokonce předběhla celkově druhého amerického plavce Marka Spitze).
Krutá daň za rovnou páteř
Po návratu domů do okupované vlasti ji však čekalo kruté vystřízlivění. Nastupující normalizační režim požadoval, aby odvolala svůj podpis pod manifestem Dva tisíce slov. Čáslavská, žena s neuvěřitelně pevnou páteří, to odmítla.
Trest byl okamžitý a nemilosrdný. Nejslavnější sportovkyně světa byla vyhozena ze všech organizací. Nesměla trénovat, nesměla cestovat, nesměla se stýkat s lidmi. Aby uživila rodinu, musela potají uklízet domy. Komunistický režim se snažil její jméno vymazat z paměti národa. Trvalo pět let, než jí vůbec dovolili začít trénovat mládež, a to ještě převážně v zahraničí, v Mexiku, kde na ni nikdy nezapomněli.
Návrat na výsluní a hořký podzim
Zadostiučinění se dočkala až po Sametové revoluci v roce 1989. Stala se poradkyní prezidenta Václava Havla a předsedkyní Českého olympijského výboru. Znovu stála na vrcholu, plná energie a elánu.
Osud jí však připravil ještě jednu, tu nejtěžší ránu. V roce 1993 došlo k rodinné tragédii, při které po potyčce s jejich synem zemřel její exmanžel Josef Odložil. Věra se po této události psychicky zhroutila a na dlouhých patnáct let se stáhla do naprosté izolace. Trpěla těžkými depresemi a vyhýbala se veřejnosti.
Sílu vrátit se našla až na samém sklonku života. Znovu začala podporovat české sportovce, předávala jim medaile a stala se morální autoritou celého českého sportu. Zemřela v srpnu 2016 po těžké nemoci, do poslední chvíle obklopena úctou celého národa. Věra Čáslavská po sobě zanechala 11 olympijských medailí, ale především odkaz, že i v těch nejtěžších chvílích si člověk může a musí zachovat svou tvář.
V příštím, čtvrtém díle naší série vyměníme letní slunce za třeskutý mráz a sníh. Vydáme se do francouzského Grenoblu, abychom si připomněli příběh muže, který naučil Čechy létat. Těšte se na pohádku o Jiřím Raškovi.
