SYDNEY / CANBERRA – Z oběžné dráhy vypadá jako obrovský červený ostrov obklopený nekonečným oceánem. Pro zbytek světa je synonymem pro klokany, surfování, smrtelně jedovaté pavouky a budovu opery v Sydney. Austrálie je však mnohem víc než jen populární turistická destinace. Je to země extrémů, která se z drsné britské trestanecké kolonie na konci světa vypracovala v jednu z nejbohatších, nejstabilnějších a geopoliticky nejdůležitějších demokracií planety. Příběh jejího zrození, politického dospívání a současných výzev je fascinující sondou do dějin lidské odolnosti a přizpůsobivosti.
Abychom pochopili moderní Austrálii, nesmíme začít rokem 1788, kdy u jejích břehů přistáli první Evropané. Příběh tohoto kontinentu začíná o desítky tisíc let dříve.
První obyvatelé a nejstarší kultura světa
Dávno předtím, než staří Řekové vůbec začali snít o neznámé jižní zemi (Terra Australis Incognita), obývali australský kontinent lidé. Australští domorodci (Aboriginci) a ostrované z Torresova průlivu představují nejstarší nepřetržitě žijící kulturu na Zemi. Antropologické a archeologické nálezy dokazují, že sem dorazili z jihovýchodní Asie před více než 60 000 lety.
V době, kdy se k Austrálii blížily první evropské lodě, obývalo kontinent odhadem 300 000 až milion domorodců, kteří hovořili více než 250 různými jazyky. Nešlo o jednotný národ, ale o stovky klanů s hlubokým duchovním spojením s půdou, kterému říkají Dreamtime (Čas snění). Tento svět, existující v dokonalé rovnováze s drsnou přírodou, měl však být brzy nenávratně rozvrácen.
Hledání jižního kontinentu a James Cook
Evropské objevování Austrálie nezačalo triumfem, ale zklamáním. První doložené přistání Evropana se datuje do roku 1606, kdy u severních břehů zakotvil nizozemský mořeplavec Willem Janszoon. Krajina mu však připadala pustá, suchá a nehostinná. Další Nizozemec, Abel Tasman, sice v roce 1642 objevil ostrov, který dnes nese jeho jméno (Tasmánie), ale o masivní osidlování Holanďané zájem neměli. Zemi nazvali Nové Holandsko a nechali ji být.
Osudový obrat nastal až v roce 1770. Britský poručík James Cook na lodi Endeavour zmapoval úrodnější východní pobřeží. Uvědomil si strategický potenciál této země, vztyčil zde britskou vlajku a území pojmenoval Nový Jižní Wales. Především však do lodního deníku zapsal fatální právní fikci – zemi označil za Terra Nullius (Země nikoho). Skutečnost, že ignoroval existenci původních obyvatel, založila právní a morální problém, se kterým se Austrálie potýká dodnes.
Vězení na konci světa: První flotila
Po ztrátě amerických kolonií v důsledku americké války za nezávislost čelila Velká Británie krizi: její vězení a vysloužilé lodě kotvící na Temži praskaly ve švech. Vláda v Londýně proto přišla s radikálním řešením – vybudovat trestaneckou kolonii na druhé straně zeměkoule.
Dne 26. ledna 1788 (tento den se dnes slaví jako kontroverzní státní svátek Australia Day) vplula do zátoky Port Jackson (dnešní Sydney) takzvaná První flotila pod velením kapitána Arthura Phillipa. Na palubě jedenácti lodí bylo něco přes 1000 lidí, z toho více než 700 trestanců – mužů, žen i dětí. Často šlo o lidi odsouzené za krádež bochníku chleba nebo drobného oblečení.
Začátky byly kruté. Půda byla tvrdá, britské plodiny se neujaly a osadníky sužovaly kurděje a hladomor. Došlo k prvním krvavým střetům s domorodci, které Evropané zdecimovali nejen zbraněmi, ale především zavlečenými nemocemi, jako byly neštovice.
Přesto kolonie přežila. Z trestanců, kteří si odpykali svůj trest (tzv. emancipistů), se stali svobodní občané a farmáři. Kontinent zachránil objev nesmírně lukrativního chovu ovcí plemene merino. Vlna se stala prvním australským ekonomickým zázrakem.
Zlatá horečka a zrod demokratického ducha
V polovině 19. století nabraly dějiny rychlý spád. V roce 1851 bylo v Novém Jižním Walesu a Victorii objeveno zlato. Zlatá horečka vyvolala masivní migraci. Během jedné dekády se počet obyvatel Austrálie ztrojnásobil. Přijížděli dobrodruzi z Evropy, Ameriky i Číny. Z vězeňské kolonie se stala prosperující, rušná společnost.
S bohatstvím však přišla i touha po politických právech. Zlatokopové byli znechuceni vysokými poplatky za licence k těžbě a arogancí britských úředníků. To vyvrcholilo v roce 1854 ozbrojeným povstáním známým jako Eureka Stockade v Ballaratu. Ačkoliv britská armáda vzpouru krvavě potlačila, z politického hlediska rebelové vyhráli. Jejich vůdce Peter Lalor byl brzy zvolen do parlamentu. Událost u Eureky je dodnes považována za okamžik zrodu australské demokracie a rovnostářství (tzv. mateship – kamarádství), které je pro Australany svaté.
Vznik federace a temný stín „Bílé Austrálie“
Na konci 19. století existovalo na kontinentu šest samostatných britských kolonií. Měly vlastní vlády, železnice s různými rozchody kolejí, a dokonce mezi sebou vybíraly cla. Bylo jasné, že pro další rozvoj je nutné sjednocení.
Po sérii ústavních konvencí se 1. ledna 1901 tyto kolonie spojily a vznikl Australský svaz (Commonwealth of Australia). Austrálie tak získala nezávislost nekrvavou, ústavní a mírovou cestou. Zůstala však dominiem s britským panovníkem jako hlavou státu. Zrodil se moderní politický systém, který kombinuje britský parlamentarismus s americkým federálním systémem (dvoukomorový parlament tvořený Sněmovnou reprezentantů a Senátem).
Tento demokratický triumf měl však temnou stránku. Jedním z prvních zákonů nového státu byl tzv. zákon o omezení přistěhovalectví (Immigration Restriction Act), který vstoupil do dějin jako politika „Bílé Austrálie“. Cílem bylo zabránit přílivu asijských (zejména čínských) imigrantů a udržet rasovou „čistotu“ britského obyvatelstva. Na zrušení této rasistické politiky si svět musel počkat až do 70. let 20. století. Domorodí obyvatelé navíc nebyli až do referenda v roce 1967 vůbec počítáni do národního sčítání lidu.
Křest ohněm: Světové války a změna spojence
Ačkoliv byla Austrálie nezávislá, k mateřské Británii cítila bezmeznou loajalitu. Když v roce 1914 vypukla první světová válka, statisíce mladých Australanů se dobrovolně přihlásily do služby. V dubnu 1915 se australské a novozélandské armádní sbory (ANZAC) vylodily na tureckém poloostrově Gallipoli. Kampaň skončila vojenskou katastrofou a obrovskými ztrátami, ale v australském národním povědomí jde o okamžik, kdy národ skutečně vznikl. Legenda ANZAC o odvaze, bratrství a sebeobětování je dodnes středobodem australského vlastenectví.
Druhá světová válka však přinesla geopolitické probuzení. Když v roce 1942 padla britská pevnost Singapur do rukou Japonců a severoaustralský Darwin zažil drtivé japonské bombardování, Australané si s hrůzou uvědomili, že Británie je příliš daleko na to, aby je ochránila.
Tehdejší premiér John Curtin učinil historické rozhodnutí: Austrálie se odvrátila od Londýna a obrátila se s žádostí o pomoc do Washingtonu. Tak se zrodilo nezničitelné bezpečnostní pouto mezi Austrálií a Spojenými státy, které je dnes upevněno aliancí ANZUS a moderním bezpečnostním paktem AUKUS.
Poválečný boom, multikulturalismus a železná ruda
Po druhé světové válce australská vláda razila heslo „Populate or perish“ (Zalidnit, nebo zaniknout). Austrálie potřebovala pracovní sílu. Zpočátku zvala statisíce imigrantů ze zničené Evropy (Italové, Řekové, Poláci, ale i Čechoslováci). V 70. letech, po definitivním pádu politiky Bílé Austrálie, otevřela dveře lidem z celého světa, zejména z Asie. Z izolované britské enklávy se stal jeden z nejúspěšnějších multikulturních států světa. Dnes se téměř polovina Australanů buď narodila v zahraničí, nebo má v zahraničí narozeného alespoň jednoho rodiče.
Ekonomicky zemi katapultovalo nerostné bohatství. Od 60. let 20. století se Austrálie stala obrovským globálním dolem. Těží se zde železná ruda, uhlí, zlato, uran a zemní plyn. Největším odběratelem tohoto bohatství se stala Čína. Hlad čínské ekonomiky po australských surovinách zajistil zemi téměř 30 let nepřetržitého ekonomického růstu. Austrálie se dokonce jako jedna z mála západních zemí zcela vyhnula globální finanční krizi z roku 2008.
Současnost: Geopolitické napětí a klimatická krize
Dnes je Austrálie státem s HDP, které ji řadí mezi nejvyspělejší ekonomiky světa (člen skupiny G20). Její životní úroveň, špičkové zdravotnictví a školství pravidelně řadí města jako Melbourne nebo Sydney na vrcholy žebříčků nejlepších míst k životu. Současnost však není bez mraků.
V politické rovině země zažila v minulé dekádě zvláštní nestabilitu. Mezi lety 2010 a 2018 se v premiérském křesle vystřídalo šest politiků, často kvůli vnitrostranickým pučům (tzv. „spill“), což zemi vyneslo posměšnou přezdívku „hlavní město převratů v Tichomoří“. Dnes, pod vedením premiéra Anthonyho Albaneseho (Laboristická strana), se situace stabilizovala, ale výzvy narostly.
Geopolitické lano nad propastí: Austrálie se ocitla ve složité pasti. Čína je její suverénně největší obchodní partner, ale Spojené státy jsou jejím hlavním bezpečnostním garantem. Když Austrálie v roce 2020 podpořila nezávislé vyšetřování původu onemocnění covid-19, Čína uvalila na australské zboží drcující cla. Canberra odpověděla rázně: připojila se k vojenskému paktu AUKUS s USA a Británií, v rámci něhož nakoupí a vyvine flotilu jaderných ponorek. Jde o největší zbrojní investici v dějinách země, jejímž jasným, ač nevyřčeným cílem je zadržování čínského vlivu v Indo-Pacifiku.
Klimatická hrozba: Žádná jiná vyspělá země nepociťuje dopady klimatických změn tak drasticky jako Austrálie. Země balancuje mezi extrémním suchem a katastrofálními povodněmi. Požáry během „Černého léta“ 2019/2020 spálily území o velikosti Británie, zabily miliardy zvířat a zahalily Sydney na měsíce do toxického kouře. Umírající Velký bariérový útes, symbol země, je tragickým mementem oteplování oceánů. Ačkoliv je Austrálie stále silně závislá na těžbě a vývozu fosilních paliv, masivně nyní investuje do solární a větrné energetiky.
Neuzavřená minulost: Nejcitelnější vnitřní ránou zůstává postavení původních obyvatel. Aboriginci dodnes čelí propastným rozdílům v délce dožití, vzdělání i míře uvěznění oproti většinové populaci. Na konci roku 2023 proběhlo historické referendum o ústavním zakotvení poradního orgánu domorodců, tzv. Hlasu do parlamentu (The Voice). Referendum drtivě neuspělo. Většina Australanů ho odmítla, což ukázalo, že proces smíření je mnohem složitější a bolestivější, než si politici připouštěli.
Země „Down Under“ (tam dole) dnes stojí na křižovatce. Z kdysi ignorované trestanecké kolonie je dnes nepostradatelný pilíř západní bezpečnosti v Asii a hospodářská velmoc. Přežití a prosperita moderní Austrálie budou záviset na tom, jak obratně dokáže dál proplouvat mezi ekonomickými zájmy v Číně, bezpečnostními závazky k USA, snahou ochránit svou zranitelnou přírodu a nutností definitivně se vyrovnat s duchy své vlastní, často brutální historie.
