Dotace pro start-upy ve výši 914 milionů korun rozdělilo ministerstvo průmyslu prostřednictvím agentury CzechInvest. Podle kontroly Nejvyššího kontrolního úřadu, kterou úřad zveřejnil v pondělí 5. října, ale ministerstvo nenastavilo ukazatele, podle nichž by se dalo poznat, co za ty peníze stát dostal. U jednoho z programů se sledování opíralo o údaje od méně než poloviny podpořených firem – a těm, které data nedodaly, se nic nestalo. Pro daňového plátce je podstatná jedna otázka: dá se takto rozdělená dotace vymáhat zpátky?
Kam šlo 914 milionů
Částka se skládá ze tří zdrojů. Z Národního plánu obnovy přišlo 276 milionů korun, z operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost 195 milionů a ze státního rozpočtu 443 milionů na projekt Technologická inkubace, a to do konce roku 2025. Peníze tedy pocházejí jak z evropských fondů, tak z českého rozpočtu, což má praktický dopad: u evropských peněz hrozí navíc riziko, že výdaj neuzná Evropská komise, a chybějící částku pak dorovná stát.
Resort průmyslu v době, kdy programy vznikaly, vedl Karel Havlíček (ANO) – tedy stejný ministr, který dnes řeší další energetickou krizi a ceny plynu pro průmysl.
Co přesně NKÚ vytkl
Klíčová věta kontroly se týká měření výsledků. „Ministerstvo u těchto projektů nenastavilo ukazatele, které by umožnily vyhodnotit skutečné přínosy podpory,“ uvedl NKÚ. Bez takových ukazatelů nelze říct, kolik podpořených firem přežilo, kolik vytvořilo pracovních míst nebo jaký obrat dosáhlo.
U programu Podpora start-upů se monitoring navíc opíral jen o „údaje od méně než poloviny podpořených start-upů“, takže zjištěné přínosy byly podle kontrolorů zkreslené. A protože CzechInvest povinnost reportovat nevymáhal, platilo podle NKÚ, že „část start-upů své povinnosti neplnila, aniž by to pro ně mělo jakékoliv důsledky“.
Třetí zjištění míří na náklady. Technologická inkubace se prodražila o 21 milionů korun, a to kvůli dlouhodobému nahrazování pracovního poměru agenturní formou zaměstnávání. Jde tedy o peníze, které nešly do firem, ale do provozu samotného programu.
Co z toho může stát získat zpět
Tady je potřeba rozlišovat. Vrácení dotace lze požadovat tam, kde příjemce porušil podmínky, na které se podpisem zavázal – třeba nedodal povinná data, použil peníze na něco jiného nebo nedodržel dobu, po kterou měl projekt udržet. To je takzvané porušení rozpočtové kázně a řeší je finanční úřad podle rozpočtových pravidel, včetně penále.
Naopak samotná skutečnost, že se nepodařilo vyhodnotit přínos programu, není důvodem k vracení peněz. To je chyba na straně státu, ne příjemce. Prakticky to znamená, že z 914 milionů korun půjde zpátky vymáhat jen ta část, kde se dohledá konkrétní nesplněná povinnost konkrétní firmy – a protože data chybí u více než poloviny z nich, dohledávání samo bude práce na měsíce.
Proč na tom teď záleží
Kontrola přichází v době, kdy se každá miliarda ve státním rozpočtu přepočítává. Vláda hledá příjmy a ministryně financí Alena Schillerová otevřeně mluví o tom, které daně chce zvýšit, a rozpočet na rok 2027 byl i tématem hlasování o nedůvěře vládě. V takovém kontextu je zjištění, že u téměř miliardy nejde doložit výsledek, politicky citlivější než v letech, kdy se škrtat nemuselo.
Není to přitom jediný případ, kdy audit otevřel otázku, kam v rámci státem ovládaných institucí putovaly peníze – podobně skončila i kontrola hospodaření Pojišťovny VZP, po níž následovalo trestní oznámení.
Co bude dál
Kontrolní závěr NKÚ není rozhodnutím. Úřad zjištění předá vládě a ministerstvo na ně obvykle reaguje nápravnými opatřeními – u takto formulovaných výtek typicky doplněním ukazatelů a zpřísněním vymáhání reportovací povinnosti u dalších výzev. Zda dojde i na vracení peněz, ukáže až případná kontrola jednotlivých příjemců.
Zdroj: www.irozhlas.cz
