Washington/Teherán – V době, kdy se globální ekonomika potácí pod tlakem íránské blokády Hormuzského průlivu, se v amerických vojenských kruzích údajně zvažuje riskantní plán. Ten spočívá v nasazení amerických mariňáků a armádních rangerů k obsazení strategických íránských pobřežních cílů, jako jsou ostrovy Kharg nebo Qeshm. Před tímto krokem však důrazně varuje Brandon J. Weichert, renomovaný expert na národní bezpečnost a autor knihy „The Shadow War: Iran’s Quest for Supremacy“. Podle Weicherta by taková operace byla „sebevražednou chybou“, která by Spojeným státům přinesla zničující ztráty, ponížení a v konečném důsledku kolaps jejich dominance na Blízkém východě a potažmo celého světového řádu.
Eskalující krize v Hormuzském průlivu dosáhla kritického bodu. Íránská blokáda, skrze kterou proudí 20 % světového obchodu s ropou, značné množství zkapalněného zemního plynu a klíčových zemědělských produktů, dusí globální ekonomiku. Konflikt, který Spojené státy původně očekávaly jako „krátkou a rozhodnou válku“ s rychlým porážkou Íránu, se protahuje a jeho důsledky začínají mít vážné dopady na pozici USA jako dominantní světové velmoci. Pokud se průliv znovu neotevře globálnímu obchodu, hrozí podle Weicherta kolaps stávajícího světového ekonomického řádu.
Rizika anfibické invaze: Íránská převaha v pobřežních oblastech
Trumpova administrativa nyní údajně zvažuje nasazení stovek mariňáků a rangerů 82. výsadkové divize americké armády, aby se pokusila prolomit blokádu, obsadit strategické pozice podél íránského pobřeží, udržet je a z nich provádět operace kontroly moře. Weichert však argumentuje, že takový obojživelný útok by byl fatálním omylem.
„Slýcháme, že administrativa plánuje obsadit ostrov Kharg, který hostí klíčové zařízení na zpracování ropy a je strategickou lokalitou hluboko v Perském zálivu,“ píše Weichert. Upozorňuje však, že taková síla by byla nedostatečná k obsazení a udržení území. Kharg je navíc „dobře v dosahu íránských dronů a raket“.
Problémy s přístupem a obranné kapacity Íránu
Weichert dále zdůrazňuje, že k dosažení ostrova Kharg by americké síly musely proplout samotným Hormuzským průlivem, což americké námořnictvo „kategoricky odmítá od začátku války 28. února“. Důvodem je pochopení, že Teherán má v pobřežních oblastech nejblíže k Íránu „převahu“. Prolomení této převahy by vyžadovalo mnohem více než jen několik tisíc mariňáků a výsadkových rangerů. Pokus s menší silou by podle něj znamenal „vážné ztráty amerických životů“.
Ostrov Qeshm a iluze snadného vylodění
Dalším potenciálním cílem je ostrov Qeshm, který leží přímo v ohybu Hormuzského průlivu a disponuje infrastrukturou, včetně mezinárodního letiště Qeshm, která by mohla podpořit přistání rangerů. Jeho poloha v průlivu by z něj dělala ideální místo pro vylodění. Nicméně, podle zpráv Al Jazeera, ostrov ukrývá „podzemní raketovou pevnost“. To z Qeshmu činí mnohem méně atraktivní cíl, než jak naznačují některá média.
„Smutné je, že jen málo lidí ve Washingtonu veřejně uznává, jak nezodpovědné by bylo pokusit se o takové vylodění,“ konstatuje Weichert. Ačkoli by obsazení Qeshmu umožnilo mariňákům zřídit silné palebné pozice pro operace kontroly moře, mariňáci ani rangeři nejsou připraveni snášet protiútoky, kterým by byli vystaveni.
Alternativní cíle a přetrvávající hrozby
Jako další možnou operaci zmiňuje Weichert vylodění na námořní základně Konarak, která leží na jižním pobřeží Íránu podél Ománského zálivu, mimo „zónu zabíjení“ Hormuzského průlivu. Tato lokalita je blíže k operačním oblastem amerického námořnictva v Arabském moři a Indickém oceánu a nachází se hluboko v Balúčistánu, vzpurné provincii, kde pravděpodobně působí tajné síly CIA. Američané by zde měli podporu námořnictva a potenciálně i místních obyvatel. I zde by však „hrozba íránských dronů a raket pro invazní síly zůstala“. Navíc by bylo obtížné z této lokality prolomit íránskou blokádu Hormuzu.
Dronová válka a nepřipravenost USA
Weichert varuje, že mariňáci a rangeři by při vylodění na jakémkoli íránském pobřeží zažili něco podobného, co postihlo rané invazní síly Ruska na Ukrajině: „nekonečné roje smrtících dronů, které by obtěžovaly invazní síly, dokud by jednoduše nemusely opustit svou pozici a přeskupit se mimo bojovou zónu – v ponižujícím ústupu.“
Vzhledem k omezenému počtu vojáků a systémů nasazených v regionu a již tak napjatým silám není podle Weicherta scénář, ve kterém by Američané byli schopni obsadit a udržet jakoukoli část íránského pobřeží, natož provádět protiútoky proti íránským raketovým, dronovým a hypersonickým zbraňovým systémům.
Pokud se Američané pokusí o toto vylodění a utrpí těžké ztráty, povede to k tomu, že se americké síly stáhnou a ustoupí Íráncům, zatímco Íránci budou nadále poškozovat řád pod vedením USA prodlužováním své blokády.
Riziko ponížení a kolapsu světového řádu
Weichert závěrem zdůrazňuje, že „dnes jsme na dně americké vojenské moci v důsledku neúspěšných válek na Blízkém východě v posledních dvou desetiletích.“ Válka s Íránem by podle něj zajistila „úplnou strategickou porážku americké armády na Blízkém východě a vážně ohrozila ekonomickou stabilitu Spojených států a jejich spojenců.“ Pokud bude Trumpova administrativa pokračovat touto „nejničivější cestou“, konečným výsledkem bude „úplný kolaps světového řádu pod vedením USA a vzestup řádu ovládaného Čínou.“ To vše by bylo zaplaceno „krví a poklady obyčejných Američanů, prolévanými v geopolitickém písku Blízkého východu.“
Zdroj: 19fortyfive.com
