Ebola v Kongu překročila hranici osmi tisíc potvrzených případů. Podle dat konžského ústavu veřejného zdraví zveřejněných v pondělí 28. září jde o 8067 nakažených a 3901 úmrtí – umírá tedy zhruba každý druhý nemocný. Za tak vysokým číslem stojí konkrétní důvod: tuhle epidemii nezpůsobuje kmen, proti kterému existuje schválená vakcína.
Jiný kmen, jiné možnosti léčby
Ebola není jedna nemoc s jedním původcem. Za současnou epidemií stojí Bundibugyo ebolavirus, zatímco obě vakcíny schválené proti ebole cílí na zaireský kmen. Podle Státního zdravotního ústavu proti bundibugyoskému viru schválená vakcína neexistuje.
Světová zdravotnická organizace uvádí, že vakcína Ervebo byla pro tuto epidemii doporučena ke klinickému testování, není ale známo, zda u lidí proti Bundibugyo viru chrání. Schválený lék neexistuje také a probíhá klinická studie PARTNERS, do níž bylo zařazeno přes 250 pacientů. Zdravotníci tedy pracují s podpůrnou péčí a s izolací nemocných, ne s hotovým řešením.
Právě v tom je rozdíl oproti nemocem, kde medicína hotový nástroj má. Historie ukazuje, jak zásadní ten rozdíl je – stačí připomenout, jak očkování vymýtilo pravé neštovice nebo jak se nejúspěšnější vakcíny v dějinách postavily nemocem, které dřív decimovaly celé populace.
Jak epidemie rostla
Epidemii vyhlásily úřady v květnu 2026 v provinciích Ituri, Haut-Uélé a Bas-Uélé. Světová zdravotnická organizace kvůli ní 17. května vyhlásila stav ohrožení veřejného zdraví mezinárodního významu, protože se nemoc objevila i v Ugandě. Do 26. srpna se rozšířila na šest provincií a šedesát zdravotnických zón.
K tomu datu WHO evidovala 5794 potvrzených případů a 2786 úmrtí, tedy hrubou smrtnost 48,1 procenta. Nejhorší situace byla v Severním Kivu, kde smrtnost dosáhla 68 procent. Aktuální konžská data smrtnost drží na podobné úrovni – 3901 z 8067 dělá 48,4 procenta.
Pro DR Kongo jde o nejzávažnější epidemii v jeho dějinách; překonala i tu z let 2018 až 2020. V celosvětovém srovnání je druhá nejhorší po západoafrické epidemii z let 2014 až 2016, která v Guineji, Libérii a Sieře Leone měla přes 28 600 nakažených a více než 11 000 mrtvých.
Jaké je riziko pro Evropu
Tady je odpověď střízlivější, než by se podle čísel dalo čekat. Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí hodnotí riziko nákazy pro obyvatele zemí Evropské unie a Evropského hospodářského prostoru jako velmi nízké, a to kvůli malé pravděpodobnosti zavlečení nemoci i jejího dalšího šíření v Evropě. WHO celosvětové riziko označuje za nízké, zatímco pro samotné DR Kongo za velmi vysoké a pro sousední státy – Ugandu, Středoafrickou republiku a Jižní Súdán – za vysoké.
Důvod je ve způsobu přenosu. Ebola se podle Státního zdravotního ústavu nešíří vzduchem a nakažlivá není ani před propuknutím příznaků. Přenáší se přímým kontaktem s tělními tekutinami nemocného nebo s kontaminovaným materiálem. To je zásadní rozdíl oproti respiračním nákazám: nemocný nemůže nakazit spolucestující v letadle jen tím, že s nimi sdílí prostor.
Tenhle typ přenosu není v Česku neznámý – podobnou cestou, tedy krví, se šíří i hepatitida C, kterou tu podle odhadů nosí přes padesát tisíc lidí. Právě proto se u eboly tolik dbá na ochranné pomůcky zdravotníků a na dohledávání kontaktů.
Co to znamená prakticky
Pro člověka, který se do zasažené oblasti nechystá, se nemění nic. Pro cestovatele do střední Afriky platí, že rozhodující je vyhnout se přímému kontaktu s nemocnými a dodržovat hygienická opatření; při jejich dodržení zůstává riziko podle SZÚ nízké i u lidí, kteří do regionu míří.
Zkušenost z posledních let přitom ukázala, že rozdíl mezi zprávou ze vzdálené země a domácím problémem může být jen pár týdnů, jak připomíná i náš text o době krizí od covidového chaosu po prázdné peněženky. U eboly ale platí, že způsob přenosu jí plošné šíření v evropských podmínkách výrazně ztěžuje.
Zdroj: www.novinky.cz, www.who.int, szu.gov.cz
