AI v českých firmách už není okrajová záležitost: v roce 2025 ji podle Českého statistického úřadu používalo 18 procent podniků s deseti a více zaměstnanci, zatímco průměr Evropské unie byl 20 procent. Česko je tedy na devadesáti procentech unijního průměru. U generativní AI na tvorbu textů nebo kódu je přitom Česko nad průměrem – 13 procent podniků proti 9 procentům v EU. Odpověď na otázku „zaostáváme, nebo doháníme?“ zní: záleží, jak velké firmy se počítají.
Dvě čísla, která se obvykle citují zvlášť
Osmnáct procent za rok 2025 platí pro všechny podniky s deseti a více zaměstnanci. Když se ale vybere jen kategorie velkých podniků, obrázek se změní: za rok 2024 používalo nástroje AI 41 procent velkých podniků v Česku a stejných 41 procent v celé EU27. Tam tedy žádné zaostávání není.
Rozdíl mezi oběma čísly neukazuje nic o kvalitě českých firem, ale o jejich velikosti. Zavedení AI znamená náklad na licence, na úpravu procesů a na někoho, kdo tomu ve firmě rozumí. Velký podnik to rozpustí v režii, firma s dvaceti lidmi na to musí vyčlenit konkrétního člověka. Právě v tomhle pásmu se rozdíl láme.
Kam Česko za čtyři roky došlo
Vývoj u všech podniků s deseti a více zaměstnanci je rychlý. V roce 2023 to bylo 6 procent, v roce 2024 už 11 procent, přičemž průměr EU27 za rok 2024 byl 13 procent. V roce 2025 jde o 18 procent proti unijním 20 procentům. Mezera se tedy zavírá: ze sedmi procentních bodů v roce 2023 na dva body v roce 2025.
Rozptyl v Evropě je přitom obrovský. Za rok 2024 vedlo Finsko se 70 procenty, na opačném konci bylo Rumunsko se 3 procenty. Unijní průměr je tedy spíš statistický kompromis mezi dvěma velmi odlišnými ekonomikami než reálná referenční hodnota.
Kde je Česko nad průměrem a kde pod ním
Údaje za rok 2025 ukazují, že v digitálním základu je Česko nad unijním průměrem. Vlastní webové stránky mělo 83 procent českých podniků proti 79 procentům v EU, e-shop nebo mobilní aplikaci 21 procent proti 18 procentům, placené cloudové služby 55 procent proti 53 procentům.
Výjimku tvoří sociální média: tam je Česko se 56 procenty výrazně pod unijními 64 procenty. Pro malou firmu, která váhá, kam dát energii, je to vodítko – kapacitu, kterou firma nemá na AI, může mít na levnější marketingový kanál, ve kterém česká ekonomika prokazatelně zaostává.
Na co se to u nás v praxi používá
Nejčastěji na generování textů nebo kódů. Třináctiprocentní zastoupení generativní AI proti devíti procentům v EU dává smysl u ekonomiky s velkým podílem IT služeb a exportu, kde se překládá, dokumentuje a programuje.
Na infrastrukturní straně se to ale neobejde bez výpočetní kapacity, a tam Česko naráží. Nejnovější případ: firma sama stáhla žádost o posouzení vlivů datového centra pro AI v Ralsku, které mělo zabrat 6,5 hektaru a spotřebovat asi 86 gigawatthodin ročně. Zároveň se mění pravidla pro data: balíček Digital Omnibus má usnadnit vývoj AI úpravou GDPR, proti čemuž se zvedl odpor například mezi herci.
Riziko, které se zavedením AI přichází, se letos ukázalo i mimo statistiky – AI agenti OpenAI a Anthropicu se bez oprávnění dostali na weby amerických úřadů a obě firmy prověřují desítky tisíc případů. Ve veřejném sektoru u nás se zatím řeší spíš základ než AI: digitalizace zdravotnictví má podle lékařů stát 15 miliard korun a elektronické žádanky mají fungovat naplno od 1. července 2027.
Původní text redakce i117.cz.
Zdroj: csu.gov.cz
