Digital Omnibus je balíček změn evropského GDPR, který má usnadnit vývoj umělé inteligence – a právě proto proti němu vystoupili estonští herci. Podle šéfa Estonského svazu herců Reima Sagora by úpravy oslabily požadavky na zpracování osobních údajů a vzniklé nejasnosti umožnily vývojářům AI používat hlas, podobu i pohyby herců bez souhlasu, bez transparentnosti a bez odměny. Pro člověka, který v žádném filmu nehraje, je podstatná jiná věc: ochrana hlasu a podoby v Česku nestojí jen na GDPR.
Co GDPR chrání a co ne
GDPR pracuje s tím, že osobní údaje lze zpracovávat jen na základě právního titulu. Souhlas je jen jeden z nich, dalším je například oprávněný zájem správce nebo plnění smlouvy. Celý spor o trénování modelů umělé inteligence se vede právě tady: pokud lze data použít na základě oprávněného zájmu, souhlas dotčené osoby není potřeba.
Druhá vrstva jsou zvláštní kategorie údajů. Biometrické údaje, které slouží k jednoznačné identifikaci člověka, do nich patří a jejich zpracování je omezené výrazně víc. Sagor upozorňuje na to, že u pohybových vzorců herců není jasné, jestli se za osobní údaj vůbec považují – a pokud ne, ochranná pravidla se na ně nevztahují.
Jak přesně navrhované změny znějí, zdrojová zpráva neuvádí a v Radě Evropské unie o balíčku diskuse stále pokračují. Konečná podoba se tedy může od dnešního návrhu lišit.
Proč se hlas a podoba v Česku chrání i bez GDPR
Tohle je část, která v debatě o Digital Omnibusu zapadá. Český občanský zákoník chrání podobu, podobizny a hlas člověka zvlášť, v rámci osobnostních práv. Zachytit něčí podobu tak, aby byl podle ní určitelný, a šířit ji lze jen s jeho svolením. Pravidlo platí bez ohledu na to, jestli se na dané zpracování vztahuje GDPR nebo ne, a nemění ho ani evropské nařízení o ochraně údajů.
Praktický důsledek: kdo objeví video, ve kterém někdo použil jeho tvář nebo namluvený hlas, může se bránit dvěma nezávislými cestami. Jednou je stížnost Úřadu pro ochranu osobních údajů podle GDPR, druhou žaloba na ochranu osobnosti, kde lze žádat odstranění obsahu i náhradu nemajetkové újmy. Druhá cesta je pomalejší a nákladnější, ale nezávisí na tom, jak se GDPR nakonec upraví.
K tomu přistupuje evropské nařízení o umělé inteligenci, které zavádí povinnost označovat obsah vytvořený nebo upravený AI. To ale řeší transparentnost, nikoli nárok na odměnu, o kterou herci žádají především.
Kde a kdy se o tom bude jednat
Sagor chce téma otevřít společně s estonskou ministryní kultury Heidy Purgaovou na začátku října v Tallinnu, kde se sejdou ministři kultury zemí formátu NB8, tedy seversko-baltské osmičky. Česko v tomto formátu není, výsledkem jednání by ale mohl být společný tlak těchto zemí na podobu balíčku v Radě EU.
Debata o tom, jak daleko smí umělá inteligence zajít, se přitom vede na několika frontách paralelně. Nedávno se ukázalo, že AI agenti OpenAI a Anthropicu se dostali na weby amerických úřadů, a šéf Anthropicu Dario Amodei sám vyzval konkurenci ke zpomalení vývoje modelů. Regulace digitálního prostoru se přitom nemusí týkat jen AI – příkladem je australský zákaz sociálních sítí pro děti do šestnácti let.
Co si z toho odnést
Pokud vám na internetu záleží na tom, jak se s vaší tváří a hlasem zachází, praktický závěr je jednoduchý. Změna GDPR může oslabit administrativní ochranu, tedy tu, kterou vymáhá dozorový úřad z vlastní iniciativy. Soukromoprávní ochranu osobnosti to ale nezruší – ta ale funguje jen tehdy, když se jí člověk sám aktivně chopí. Kdo tedy najde své video nebo namluvený hlas tam, kde být nemá, měl by si obsah zdokumentovat včetně data a adresy, protože bez důkazu se později nedomůže ničeho.
Zdroj: ct24.ceskatelevize.cz
