Poplatek za psa se v Česku liší víc než desetinásobně. Zákon dovoluje obcím vybrat nejvýš 1 500 korun ročně za jednoho psa, a některá města této hranice skutečně využívají – v panelovém bytě v Praze, Brně nebo Ostravě-Jihu zaplatíte celých 1 500 korun. V Pardubicích za psa v rodinném domě 100 korun. Rozdíl tedy nedělá pes, ale adresa. A je tu ještě jedna věc, kterou většina textů na internetu uvádí špatně: snížená sazba 200 korun už nepatří „poživatelům důchodu“, ale lidem starším 65 let.
Co přesně říká zákon
Pravidla stanoví zákon č. 565/1990 Sb. o místních poplatcích. Poplatek za psa se platí ze psů starších tří měsíců a platí ho držitel psa, nikoli jeho vlastník – to je rozdíl, který se projeví například u psa v péči někoho jiného.
Základní sazba může činit až 1 500 korun za kalendářní rok a jednoho psa. A pak přichází klíčová věta, kterou se internetové články často míjejí: „Sazba poplatku ze psů za psa, jehož držitelem je osoba starší 65 let, činí až 200 Kč za kalendářní rok.“ Rozhodující je tedy věk, ne to, zda člověk pobírá důchod. Invalidní důchodce ve čtyřiceti letech na zákonnou slevu nárok nemá, zdravý pracující člověk v šestašedesáti ano.
U druhého a každého dalšího psa může obec sazbu zvýšit až o 50 procent nad horní hranici, strop je tedy 2 250 korun, u držitele nad 65 let 300 korun.
Kde se vyplatí žádat o slevu, i když vám není 65
Zákon stanoví jen maximum. Obec může být mírnější a řada měst ve svých vyhláškách sníženou sazbu nechává i důchodcům bez ohledu na věk, tedy nad rámec zákonné definice. Plzeňská vyhláška například přiznává sazbu 200 korun za prvního psa osobám pobírajícím „invalidní, starobní, vdovský nebo vdovecký důchod“.
Praktický postup z toho plyne jasný: pokud pobíráte důchod a ještě vám není 65, nespoléhejte na zákon, ale podívejte se do vyhlášky svého města. Nárok vám může vzniknout podle ní, i když ho zákon negarantuje.
Zákon navíc počítá s osvobozením, které se slevou pro seniory nemá nic společného: týká se nevidomých, osob závislých na pomoci podle zákona o sociálních službách, držitelů průkazu ZTP a ZTP/P a lidí provádějících výcvik služebních psů.
Konkrétní sazby ve velkých městech
V Praze platí podle obecně závazné vyhlášky hlavního města 23/2003 za psa v bytovém domě 1 500 korun, v rodinném domě 600 korun v Praze 1 až 15 a 17 a 300 korun v ostatních městských částech. Brno má podle vyhlášky 24/2025 bytový dům za 1 500 a rodinný dům za 600 korun. Ostrava-Jih podle vyhlášky 16/2023 bytový dům 1 500 a rodinný dům 300 korun.
Pardubice jsou nejlevnější z porovnávaných měst: podle vyhlášky 8/2023 stojí pes v rodinném domě 100 korun a v bytovém domě 600 korun. Plzeň má sazby 500 korun za prvního psa v rodinném domě a 900 korun v ostatních případech, u druhého a dalšího psa 1 500 korun.
Rozdíl mezi bytem a domem je tedy pravidlo, které používá většina velkých měst – v panelovém domě se platí víc. Důvodem je zátěž veřejných prostor, protože pes z bytu se venčí na ulici, zatímco pes z rodinného domu má zahradu.
Do kdy se platí a kdy psa přihlásit
Splatnost si určuje město. V Praze, Brně a Ostravě se platí do 31. března, v Pardubicích do 15. března. Plzeň je výjimkou: poplatek do 500 korun je splatný do 30. června, nad 500 korun ve dvou splátkách k 30. červnu a 30. listopadu.
Psa je potřeba přihlásit do 15 dnů od chvíle, kdy se stanete držitelem. Ohlášení i platba jde ve většině měst vyřídit elektronicky, celostátní rozcestník vede přes Portál občana. Pozor na jedno: přihlašovací povinnost platí i tehdy, když je sazba nulová nebo máte nárok na osvobození – osvobození se nepřiznává automaticky, musí se uplatnit.
Co článek neuvádí a proč
Sazby Hradce Králové se nepodařilo z oficiálních zdrojů ověřit, a proto zde nejsou. A ještě jedna nesrovnalost, kterou je lepší znát: plzeňská vyhláška je z roku 2004 ve znění novel z let 2007 a 2010 a mluví o psech starších šesti měsíců, zatímco dnešní zákon počítá tři měsíce. Kdo v Plzni přihlašuje štěně, měl by si proto termín ověřit přímo na magistrátu.
Místní poplatky přitom nejsou jen záležitostí psů. Obce mají v ruce celou skupinu poplatků s vlastními stropy, jak ukazuje třeba zdražení poplatku za skládkování a limit, kolik smí obec vybrat po jednom člověku za rok. A pro seniory je výše místních poplatků jednou z položek, které se počítají vedle samotného příjmu – u vdovského a vdoveckého důchodu je minimum v roce 2026 na 7 350 korunách měsíčně. Zvyšování příjmů státu je přitom samostatná debata, v níž se o místních poplatcích mluví méně než o daních, byť dopadají na domácnosti stejně přímo.
Původní text redakce i117.cz.
Zdroj: www.dauc.cz, portal.gov.cz, vyhlasky.plzen.eu
