Představte si, že by z naší civilizace nezbylo nic než tisíce nápisů v jazyce, kterému nikdo na světě nerozumí. Přesně v takové situaci se nacházel starověký Egypt po více než tisíc let. Monumentální pyramidy a chrámy sice fascinovaly cestovatele, ale jejich stěny pokryté záhadnými obrázky mlčely. Vše se změnilo díky náhodnému nálezu jedné ulomené kamenné desky v egyptském bahně.
Náhodný nález v deltě Nilu
Znovuzrození egyptské historie se začalo psát v červenci 1799. V Egyptě tehdy operovala francouzská armáda pod vedením mladého generála Napoleona Bonaparta. Kromě vojáků s sebou Napoleon přivezl i početnou skupinu vědců, historiků a kreslířů, kteří měli zemi vědecky zmapovat.
Při opevňovacích pracích u města Rosetta (dnešní Rašíd) v deltě Nilu narazil francouzský důstojník Pierre-François Bouchard na černou čedičovou desku pokrytou hustým písmem. Okamžitě pochopil, že jde o mimořádný nález. Deska obsahovala tři různé texty pod sebou.
Po porážce Francouzů Brity v Egyptě se deska stala válečnou kořistí a putovala do Britského muzea v Londýně, kde se nachází dodnes. Francouzští vědci si však naštěstí stihli udělat přesné otisky textu, což umožnilo paralelní výzkum na obou stranách kanálu La Manche.
Tři písma, jeden text
Klíčem k významu Rosettské desky byla skutečnost, že šlo o jeden a tentýž text napsaný ve třech různých verzích:
-
V horní části v hieroglyfech (písmo egyptských kněží využívané pro monumentální nápisy).
-
V prostřední části v démotickém písmu (běžné lidové egyptské písmo té doby).
-
V dolní části v řečtině.
Řečtina byla pro tehdejší vědce srozumitelná. Dozvěděli se, že deska obsahuje dekret vydaný v roce 196 př. n. l. kněžími v Memfisu na počest mladého krále Ptolemaia V. Vědci správně usoudili, že pokud dekret končí nařízením, že nápis musí být vyryt ve všech třech písmech, musí si texty odpovídat.
Souboj titánů: Young versus Champollion
Rozluštění se však ukázalo být nesmírně složité. Vědci té doby byli přesvědčeni, že hieroglyfy jsou čistě obrázkovým písmem (ideogramy), kde každý symbol představuje celou věc nebo myšlenku.
Prvním, kdo udělal zásadní průlom, byl britský polyglot Thomas Young. Zjistil, že jména cizích panovníků (jako byl řecký Ptolemaios) byla v hieroglyfech zapisována foneticky a byla umístěna ve specifických oválných rámečcích – kartuších.
Skutečným vítězem tohoto vědeckého závodu se však stal francouzský lingvista Jean-François Champollion. Ten byl od dětství fascinován Egyptem a ovládal koptštinu (poslední vývojové stadium egyptštiny). Champollion pochopil to, co ostatním unikalo: egyptské písmo je geniální kombinací fonetických znaků (hlásek), ideogramů (symbolů pro slova) a determinativů (znaků určujících význam slova).
Dne 14. září 1822 vběhl Champollion do kanceláře svého bratra s výkřikem: „Mám to!“ a vzápětí vyčerpáním omdlel. Dokázal přečíst jména králů a pochopil gramatický systém jazyka.
Znovuzrozená civilizace
Champollionův objev znamenal zrod moderní egyptologie. Ze dne na den začaly tisíce let staré nápisy na chrámech a papyrech mluvit. Dozvěděli jsme se o náboženství, denním životě, poezii, medicíně i politice starých Egypťanů.
Rosettská deska se stala symbolem pro jakýkoliv univerzální klíč k vyřešení složitého problému. Ukázala nám, že i ty nejhlubší záhady minulosti mohou být rozluštěny díky kombinaci náhody, vytrvalosti a vědecké geniality.
