Válka už dávno neprobíhá jen na fyzických bojištích za doprovodu dělostřelectva. Ta nejmodernější a často nejnebezpečnější fronta se nachází v kyberprostoru. Kybernetické útoky se staly standardním nástrojem státní politiky mnoha mocností. Jejich cílem nejsou jen vojenské tajnosti, ale samotné základy demokratických systémů – od kritické infrastruktury až po svobodné volby.
Od špionáže k sabotáži
Tradiční kybernetická špionáž, tedy snaha proniknout do sítí cizích vlád a ukrást citlivá data, existuje od počátku internetu. V posledních letech se však taktika dramaticky posunula. Útočníci, často sponzorovaní nebo přímo řízení vládami států jako je Rusko, Čína, Írán nebo Severní Korea, přecházejí k otevřeným sabotážím.
Terčem se stává kritická infrastruktura: nemocnice, elektrárny, vodárny nebo dopravní systémy. Vzpomeňme na útoky na české nemocnice v Benešově nebo Brně před několika lety, které paralyzovaly péči o pacienty na celé týdny. Tyto útoky mají dvojí účel: otestovat obranu protivníka a vyvolat v populaci pocit nejistoty a nedůvěry ve schopnost státu zajistit základní funkce.
Volby v ohrožení
Nejsofistikovanější formou kyberneticko-politického boje je však ovlivňování demokratických voleb. Tento fenomén se naplno projevil během amerických prezidentských voleb v roce 2016 a od té doby se stal běžnou součástí volebních kampaní po celém světě, včetně České republiky.
Strategie útočníků je komplexní. Kombinuje klasický hacking (proniknutí do e-mailů politických stran a následné selektivní zveřejňování kompromitujících materiálů) s masivními dezinformačními kampaněmi na sociálních sítích. Cílem není nutně zajistit vítězství konkrétního kandidáta, ale polarizovat společnost, prohloubit příkopy mezi lidmi a zpochybnit legitimitu samotného volebního procesu.
Pokud voliči přestanou věřit, že volby jsou spravedlivé a výsledky pravdivé, demokracie začíná kolabovat zevnitř. A právě to je hlavním cílem autoritářských režimů, které s demokratickým světem soupeří.
Česká stopa a role NÚKIB
Česká republika je v tomto boji v první linii. Jako člen NATO a EU a jako země s jasně prozápadní orientací je častým terčem hackerských skupin napojených na ruské tajné služby (jako je známá skupina APT28 nebo Sandworm).
Česko však na tuto hrozbu reagovalo relativně včas a profesionálně. Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB) si získal v mezinárodní komunitě velké uznání. Byl jedním z prvních na světě, který varoval před technologiemi čínských firem Huawei a ZTE v kritické infrastruktuře státu, což tehdy vyvolalo velkou politickou debatu.
NÚKIB dnes funguje jako jakýsi digitální štít státu. Monitoruje hrozby, pomáhá chránit strategické instituce a poskytuje metodiku pro zabezpečení volebních systémů.
Obrana je věcí každého z nás
Obrana proti kybernetickým hrozbám v politice však nemůže ležet pouze na bedrech státních úřadů. Technologie samy o sobě demokracii nezachrání. Nejslabším článkem v řetězci kybernetické bezpečnosti zůstává lidský faktor.
V digitální éře vyžaduje ochrana demokracie novou formu občanské odpovědnosti. Zahrnuje nejen silná hesla a dvoufázové ověření v našich e-mailech, ale především vysokou míru mediální gramotnosti. Schopnost kriticky myslet, ověřovat si zdroje informací a nepodléhat emočně zabarveným titulkům na sociálních sítích je tou nejlepší obranou proti neviditelné armádě hackerů, která se snaží rozložit naši společnost.
