Dlouho jsme si o nich mysleli, že to byli jen brutální, polidštění tvorové, kteří neobstáli v evoluční soutěži s našimi předky. Moderní genetika však tento pohled od základu změnila. Neandrtálci nevyhynuli beze stopy. Žijí dál v naší DNA. Každý moderní člověk neafrického původu v sobě nosí přibližně dvě procenta neandrtálského genomu. A jak ukazují nejnovější výzkumy, toto pravěké dědictví zásadním způsobem ovlivňuje naše zdraví i dnes.
Když se potkali Homo sapiens a neandrtálci
Příběh našeho genetického propletení začal zhruba před 60 000 lety, kdy moderní lidé (Homo sapiens) opustili Afriku a začali kolonizovat Eurasii. V těchto oblastech však nebyli sami. Již statisíce let zde žili neandrtálci, kteří byli dokonale přizpůsobeni chladnému klimatu tehdejší Evropy a Asie.
Oba lidské druhy se prokazatelně potkávali a docházelo mezi nimi ke křížení. Když pak neandrtálci zhruba před 40 000 lety z archeologických záznamů zmizeli, zanechali část své genetické informace v populaci našich předků. Švédský genetik Svante Pääbo, který za sekvenování genomu neandrtálců získal v roce 2022 Nobelovu cenu, otevřel zcela novou kapitolu medicínského výzkumu.
Dvousečná zbraň pro imunitní systém
Proč si naši předci neandrtálskou DNA vůbec uchovali? Odpověď leží v evoluční výhodě. Když Homo sapiens přišli do neznámého prostředí Evropy, setkali se s novými patogeny a viry, na které nebyl jejich imunitní systém připraven. Neandrtálci však s těmito nemocemi bojovali po tisíciletí.
Křížením získali naši předci geny, které posílily jejich imunitu. Tyto geny nám pomohly přežít pravěké epidemie. Jenže to, co bylo výhodou v době kamenné, může být v moderním světě s přemírou hygieny problémem.
Vědci zjistili, že určité varianty neandrtálských genů způsobují, že náš imunitní systém je hyperaktivní. To vede k vysokému náchylnosti k autoimunitním onemocněním, jako je Crohnova choroba, lupénka nebo revmatoidní artritida. Naše tělo zkrátka pod vlivem pravěké DNA někdy útočí samo na sebe.
Krevní sraženiny a COVID-19
Vliv neandrtálské DNA se projevuje i v jiných oblastech fyziologie. Například geny ovlivňující srážlivost krve pocházejí u mnoha z nás právě od neandrtálců. V pravěku, kdy hrozilo vykrvácení při lovu nebo porodu, byla rychlá srážlivost krve životně důležitá. V dnešním sedavém způsobu života však tytéž geny zvyšují riziko infarktu, mrtvice a hluboké žilní trombózy.
Během nedávné pandemie COVID-19 vědci narazili na další fascinující stopu. Tým kolem Svanteho Pääba zjistil, že lidé nesoucí specifický shluk genů na třetím chromozomu, který jsme zdědili po neandrtálcích, měli až třikrát vyšší riziko těžkého průběhu onemocnění a selhání plic. Na druhou stranu jiný neandrtálský gen na dvanáctém chromozomu riziko těžkého průběhu snižoval o 20 procent.
Respekt k minulosti
Výzkum paleogenetiky nám ukazuje, že lidská evoluce není přímočará linka, ale spíše košatý strom s propletenými větvemi. Neandrtálci nebyli slepou uličkou vývoje. Byli to naši blízcí příbuzní, kteří nám pomohli osídlit planetu.
Dnes, když polykáme prášky na alergii nebo se léčíme s autoimunitní chorobou, prožíváme v sobě ozvěnu dávných setkání v pravěké Evropě. Pochopení tohoto dědictví pomáhá moderní medicíně lépe porozumět tomu, jak funguje naše tělo a proč jsme náchylní k určitým civilizačním chorobám.
