V posledních dnech se téma nelegálního prodeje elektronických cigaret dostalo výrazněji do veřejné debaty. Je dobře, že se o problému konečně mluví otevřeně a že získává pozornost médií, veřejnosti i státu. Nejde totiž jen o elektronické cigarety. V sázce jsou dvě mnohem důležitější věci: ochrana zdraví dětí a podmínky pro poctivé podnikání v České republice.
Právě na nich se ukazuje slabina každé regulace. Nestačí přijmout pravidla pro ty, kteří jsou ochotni je dodržovat. Stát musí být schopen zasáhnout také proti těm, kteří se rozhodli celý systém obejít.
U nikotinových výrobků je tento rozdíl obzvlášť důležitý. Na jedné straně stojí kontrolovaný trh s jasnými požadavky na výrobky, jejich složení, označení, prodej, zdanění a ochranu nezletilých. Na druhé straně existuje nabídka mimo tento systém, kde stát postupně ztrácí možnost kontrolovat nejen to, co se prodává, ale také komu se to prodává.
A právě tam začíná skutečný problém.
Děti musí být hranicí, přes kterou nejede vlak
Na jednom by měla panovat naprostá shoda bez ohledu na názory na elektronické cigarety nebo jiné nikotinové výrobky: dětem nikotin nepatří.
Prodej nikotinových výrobků osobám mladším osmnácti let je zakázán. Poctivý obchodník proto musí věk zákazníka kontrolovat. U internetového prodeje musí existovat mechanismy, které mají zabránit tomu, aby si výrobek jednoduše objednalo dítě.
To jsou správná pravidla. Jejich skutečnou hodnotu ale neurčuje text zákona. Určuje ji realita.
Pokud nezletilému znemožníme nákup v běžném obchodě, ale současně existuje prostředí, ve kterém se k podobnému výrobku dostane mimo kontrolovaný distribuční systém, ochranný mechanismus selhává přesně tam, kde jej potřebujeme nejvíce.
Černý trh totiž není jen levnější nebo neoficiální alternativa běžného prodeje. Je to prostředí, ve kterém mohou mizet pojistky, které stát vytvořil právě kvůli ochraně spotřebitele. A těmi nejzranitelnějšími spotřebiteli jsou v tomto případě děti a dospívající.
Nejde jen o nikotin. Jde o to, co vlastně dítě dostane do ruky
U výrobku prodávaného v regulovaném systému existují pravidla, která určují jeho parametry, složení, označení a způsob uvedení na trh. Je dohledatelný výrobce nebo dovozce a existuje subjekt, který za výrobek nese odpovědnost.
U zboží z nelegální distribuce mohou tyto jistoty chybět. Spotřebitel potom nemusí spolehlivě vědět, odkud výrobek pochází, zda jeho skutečné složení odpovídá údajům na obalu nebo zda vůbec splnil požadavky, které jsou u tohoto typu zboží stanoveny.
Pro dospělého člověka je to vážný problém. U dítěte je taková situace ještě závažnější.
Mladý člověk zpravidla neposuzuje registrační povinnosti výrobce, bezpečnostní dokumentaci ani důvěryhodnost distribučního řetězce. Vidí výrobek, který chce, cenu, kterou je ochoten zaplatit, a cestu, jak se k němu dostat.
Právě proto musí být ochrana nezletilých postavena především na fungujícím systému, nikoli na očekávání, že riziko správně vyhodnotí samotné dítě. Chceme-li skutečně chránit zdraví mladých lidí, nestačí pouze určovat, co se smí prodávat v legálním obchodě. Stejně důležité je omezovat prostor pro výrobky, které se prodávají zcela mimo stanovená pravidla.
Poctivost nesmí být konkurenční nevýhodou
Černý trh ale nepoškozuje pouze spotřebitele. Vytváří také zásadní problém pro podnikatelské prostředí v České republice.
Od firem a živnostníků právem očekáváme, že budou dodržovat zákony. Že budou odvádět daně, respektovat pravidla pro své výrobky, kontrolovat věk zákazníků a nést odpovědnost za to, co prodávají. To všechno něco stojí.
Dodržování regulace znamená administrativu, technologie, personál, změny sortimentu i další náklady. Poctivý podnikatel je musí promítnout do svého fungování a nakonec částečně také do ceny výrobku. Proti němu ale nemůže stát někdo, kdo si nižší cenu zajistí jednoduše tím, že stejné povinnosti ignoruje.
To není hospodářská soutěž. To je její deformace. A stát by měl mít eminentní zájem na tom, aby taková situace netrvala dlouhodobě.
Podnikatel, který plní všechny povinnosti, totiž potřebuje vědět nejen to, co od něj stát požaduje. Potřebuje také důvěřovat tomu, že stát bude pravidla vymáhat vůči jeho konkurentům. Bez této důvěry se postupně vytrácí jeden ze základních předpokladů zdravého podnikatelského prostředí: přesvědčení, že dodržovat zákon má smysl.
Česká republika potřebuje předvídatelná pravidla
Debata o regulaci nikotinových výrobků se v posledních letech často soustředí na to, co dalšího změnit, omezit nebo zakázat. Méně prostoru dostává jiná otázka: fungují už přijatá pravidla tak, jak jsme zamýšleli?
Každé nové omezení totiž nejrychleji dopadne na subjekt, který se již pohybuje uvnitř systému. Má sídlo, provozovnu, zaměstnance, účetnictví a kontaktní údaje. Kontrolní orgány vědí, kde jej najít. Ten, kdo se pravidlům záměrně vyhýbá, má z povahy věci výhodu. Další paragraf pro něj nemusí znamenat vůbec nic, pokud stát nemá dostatečné možnosti jeho jednání odhalit a zastavit.
Proto bychom úspěšnost regulace neměli měřit množstvím nových povinností. Měli bychom ji měřit výsledkem. Je méně nelegálních výrobků? Je složitější prodávat je dětem? Daří se dostávat z trhu zboží nejasného původu? A mají podnikatelé, kteří své povinnosti plní, férovější podmínky?
Pokud ano, regulace funguje. Pokud ne, potřebujeme se zabývat především její vymahatelností.
Ochrana zdraví a podpora podnikání nejsou protiklady
Někdy vzniká dojem, že na jedné straně stojí ochrana veřejného zdraví a na druhé zájmy podnikatelů. V případě boje proti černému trhu je to falešný spor.
Dobře fungující regulovaný trh je zároveň jedním z nástrojů ochrany spotřebitele. Stát v něm může určit pravidla, kontrolovat jejich dodržování, požadovat odpovědnost výrobců a prodejců, dohlížet na zákaz prodeje nezletilým a v případě porušení zákona zasáhnout. Čím větší část trhu se přesune mimo tento systém, tím méně těchto možností státu zůstává.
Proto může být podpora férového podnikatelského prostředí současně podporou ochrany veřejného zdraví. Poctivý obchodník, který skutečně kontroluje věk zákazníků, není nepřítelem ochrany dětí. Je její součástí. Výrobce nebo dovozce, který uvádí na trh dohledatelný výrobek podle stanovených pravidel, není stejným problémem jako anonymní dodavatel zboží nejasného původu.
Regulace by tento rozdíl měla nejen vidět, ale také podle něj jednat.
Důslednost musí platit pro všechny
Je proto pozitivní, že stát hledá účinnější způsoby, jak proti nelegálnímu prodeji zasahovat. Tvrdší postih závažného porušování pravidel dává smysl. Stejně důležitá ale bude schopnost reagovat na proměnu samotného černého trhu.
Nelegální obchod se bude vždy snažit najít místo, kde je kontrola nejslabší. Pokud zesílí dohled v jednom prostředí, část nabídky se pokusí přesunout jinam. Stát proto musí být schopen reagovat pružněji než dosud a jednotlivé kontrolní mechanismy musí fungovat společně.
To není jednoduchý úkol. Je ale podstatně smysluplnější soustředit energii na skutečné porušování pravidel než neustále zvyšovat nároky pouze na ty subjekty, které už dnes stát kontrolovat dokáže.
Český podnikatel musí vědět, že pokud investuje do splnění zákonných požadavků, nebude stát nečinně přihlížet tomu, jak někdo jiný získává výhodu jejich porušováním. A rodiče musí mít důvěru, že pokud stát zakáže prodej nikotinových výrobků dětem, bude tento zákaz prosazovat nejen na papíře, ale všude tam, kde se takové výrobky skutečně prodávají.
Teď máme příležitost posunout debatu správným směrem
Současný zájem médií a veřejnosti o černý trh s elektronickými cigaretami proto vítáme. Především proto, že umožňuje posunout debatu od jednotlivých zákazů a omezení k mnohem podstatnější otázce: jak zajistit, aby pravidla skutečně fungovala.
Neměli bychom přitom připustit, aby se diskuse znovu zjednodušila na spor zastánců a odpůrců elektronických cigaret. Tady jde o něco jiného. Jde o to, zda dokážeme chránit děti před výrobky, které jim nepatří do rukou. Jde o to, zda dokážeme chránit spotřebitele před zbožím nejasného původu a složení. Jde o to, zda v České republice vytvoříme prostředí, ve kterém se vyplatí podnikat legálně, odvádět daně a respektovat pravidla.
A nakonec jde také o důvěru v samotný stát. Pokud něco zakáže nebo omezí, musí být schopen zajistit, že jeho rozhodnutí bude mít dopad i mimo snadno kontrolovatelnou část trhu.
Ochrana dětí a férové podnikání proto nejsou dvě oddělená témata. V boji proti černému trhu mají společný základ. Potřebují jasná pravidla, důslednou kontrolu a skutečnou vymahatelnost.
Cílem by nemělo být mít nejvíce zákazů. Cílem musí být stav, kdy se nelegální výrobky obtížněji dostávají k dětem, spotřebitelé mají větší jistotu, co kupují, a podnikatelé, kteří dodržují české zákony, nejsou za svou poctivost ekonomicky trestáni.
Pokud současná pozornost pomůže právě k tomuto posunu, bude mít mnohem větší význam než jedna mediální kauza nebo jedna změna zákona. Bude znamenat, že jsme se konečně začali soustředit na podstatu problému.
