Praha – Rozhodnutí pražského magistrátu vypovědět smlouvu na stanoviště fiakrů na Staroměstském náměstí není jen administrativním krokem. Je to symbolický konec dlouhé a spletité kapitoly v historii hlavního města. Koňská spřežení, která byla kdysi neodmyslitelnou součástí pražské dopravy a symbolem společenské prestiže, po více než století a půl opouštějí srdce metropole. Jejich příběh je fascinujícím odrazem proměn města – od císařské éry přes nástup moderních technologií až po současné debaty o etice a podobě turismu.
Kořeny pražských fiakrů sahají hluboko do 19. století, do doby Rakouska-Uherska. Po vzoru Vídně, Paříže a dalších evropských metropolí se i v Praze začaly objevovat elegantní kočáry tažené jedním či dvěma koňmi, které nabízely pronájem k jízdě po městě. Tehdy se nejednalo o turistickou atrakci, ale o klíčovou a luxusní formu veřejné dopravy. Byly to taxíky své doby. V éře před automobily a masovým rozšířením tramvají představovaly fiakry nejrychlejší a nejpohodlnější způsob, jak se dostat do divadla, na společenský ples, na nádraží či na důležitou obchodní schůzku.
Stanoviště fiakrů, takzvané „štace“, se nacházela na nejfrekventovanějších místech – u nádraží, divadel a na hlavních náměstích, včetně toho Staroměstského. Kočí, elegantně odění a často svérázní pánové, patřili ke koloritu města stejně jako plynové lampy nebo prodavači na tržištích. Klapot koňských kopyt o dláždění pražských ulic byl neodmyslitelným zvukovým podkresem života v metropoli. Mít na to, pronajmout si fiakr, bylo známkou společenského postavení.
Zlatý věk fiakrů však netrval věčně. S nástupem 20. století přišla revoluce v dopravě. Rozšiřující se síť elektrických tramvají a především příchod prvních automobilů znamenaly pro koňská spřežení začátek konce. Automobily byly rychlejší, efektivnější a postupně i dostupnější. Fiacry se z nepostradatelné služby začaly proměňovat v nostalgickou vzpomínku. Jejich počet dramaticky klesal a z každodenní dopravy se stávaly spíše raritou.
Po druhé světové válce a nástupu komunistického režimu se zdálo, že fiakry z Prahy zmizí úplně. Éra, která nepřála soukromému podnikání a „buržoazním“ přežitkům, jejich provozu nepřála. Tradice však byla přerušena jen zdánlivě.
Skutečný návrat zažily pražské fiakry až po sametové revoluci v roce 1989. S otevřením hranic a masivním přílivem zahraničních turistů se pro ně našlo nové uplatnění. Z dopravního prostředku se definitivně staly turistickou atrakcí, která nabízela romantickou a historizující projížďku po památkovém centru Prahy. Právě v této době, konkrétně v roce 1994, byla uzavřena nájemní smlouva na stanoviště na Staroměstském náměstí, o jejíž vypovězení nyní magistrát rozhodl. Fiacry se staly součástí nové identity Prahy jako magického města, které prodává svou historii.
Poslední dekáda však přinesla rostoucí kritiku. Hlasy volající po ochraně zvířat upozorňovaly na nevhodné podmínky, kterým jsou koně v rušném a horkém centru města vystaveni. Stížnosti na dopravní komplikace a znečištění se množily. Fiacry se, podobně jako dříve segwaye nebo obří kostýmy, začaly pro část veřejnosti i vedení města stávat symbolem neregulovaného a nevkusného turismu.
Pracovní skupina vytvořená v roce 2022 ani úpravy tržního řádu v roce 2023 nepřinesly kompromis. Nyní, rozhodnutím o výpovědi smlouvy, se tato dlouhá historie uzavírá. Zatímco kritici rozhodnutí, jako opoziční zastupitel Ondřej Prokop, mluví o zániku více než stoleté tradice a ztrátě jedinečnosti Prahy, vedení města argumentuje ochranou zvířat a modernizací veřejného prostoru.
Příběh pražských fiakrů tak dospěl do svého finále. Z kdysi pyšného symbolu pokroku a luxusu se staly nejprve nostalgickou atrakcí a nakonec kontroverzním přežitkem. Jejich zmizení ze Staroměstského náměstí je tak nejen koncem jedné služby, ale i tečkou za celou jednou epochou, která formovala tvář Prahy po generace.
