Zamyšlení nad českou energetickou cestou: Nádoba vs. Kubátová

Debata o budoucnosti české energetiky, jak ji prezentují na webu Seznam Zprávy Jiří Nádoba a v newsletteru Cash Only Zuzana Kubátová, odhaluje zásadní dilema jak zajistit cenově dostupnou a zároveň ekologicky udržitelnou elektřinu pro Českou republiku. Oba autoři přinášejí dobré argumenty, ale jejich závěry se liší, což reflektuje komplexnost problému a absenci jednoduchých řešení.

Jiří Nádoba: Sázka na obnovitelné zdroje jako cesta k levnější elektřině

Nádoba argumentuje, že liknavost v budování obnovitelných zdrojů energie (OZE), zejména solárních a větrných elektráren, se Česku vymstí v podobě vyšších cen elektřiny ve srovnání se sousedními zeměmi jako Polsko a Německo. Opírá se o studii Svazu moderní energetiky a Fakta o klimatu, která predikuje, že bez masivnějšího rozvoje OZE bude silová elektřina v ČR v roce 2035 dražší. Klíčové body jeho argumentace jsou:

• Klesající náklady na OZE: Nové solární a větrné parky lze dnes postavit výrazně levněji než v minulosti („solární baroni“).

• Dostupnost EU dotací: Na výstavbu OZE jsou k dispozici unijní peníze, které by Česko mělo využít.

• Cena fosilních paliv: Staré fosilní zdroje jsou zatíženy emisními povolenkami a závislostí na dovozu paliv, což zvyšuje jejich cenu. OZE palivo nepotřebují.

• Německý příklad aukcí: Úspěšné aukce v Německu ukazují, že lze vysoutěžit OZE za ceny nižší než tržní.

• Nutnost plnit klimatické cíle: Česko se zavázalo k přechodu na čistší zdroje.

Nádobův pohled je optimistický ohledně potenciálu OZE a kritický k současné české nečinnosti a legislativním překážkám (Lex OZE 3, pomalé povolování). Jeho argumentace předpokládá, že pokud Česko nezrychlí, stane se „ostrovem vysokých cen“ kvůli závislosti na drahých fosilních zdrojích a nevyužití potenciálu levnějších OZE.

Zuzana Kubátová: Složitost cenotvorby elektřiny a limity OZE

Kubátová polemizuje s Nádobovou tezí a upozorňuje, že pouhá masivní výstavba OZE automaticky nevede k nižším konečným cenám pro spotřebitele. Její argumentace je podložena příklady ze zahraničí a zdůrazňuje systémové aspekty energetiky:

• Vysoký podíl OZE neznamená nízkou cenu: Příklady Albánie a Irska ukazují, že i země s vysokým podílem OZE mohou mít vysoké ceny elektřiny pro spotřebitele. Důvody mohou být různé (závislost na dovozu paliv pro záložní zdroje, geografické podmínky, nedostatečná propojenost sítí, náklady na distribuci v řídce osídlených oblastech).

• Náklady na sítě a jejich řízení: Elektřinu nestačí levně vyrobit, je třeba ji dopravit ke spotřebiteli a zajistit stabilitu sítě. S rostoucím podílem obnovitelných zdrojů závislých na počasí (vítr, slunce) rostou náklady na řízení sítě (redispečink), posilování přenosové a distribuční soustavy. Tyto náklady se promítají do síťových poplatků, které tvoří významnou část konečné ceny.

• Potřeba záložních zdrojů a úložišť: OZE jsou závislé na počasí. Bez spolehlivých záložních zdrojů (voda, plyn, uhlí, jádro) a úložišť (baterie, přečerpávací elektrárny) se systém neobejde. Výstavba a provoz těchto záloh také něco stojí.

• Cenové výkyvy a dopad na investice: Velké množství OZE může vést k obdobím s nulovými nebo zápornými cenami, což snižuje profitabilitu všech typů elektráren a odrazuje od investic do nových zdrojů, které jsou ale potřeba k náhradě odstavovaných fosilních elektráren. To může vést k potřebě dalších dotací.

• Geografické a přírodní podmínky: Efektivita OZE závisí na podmínkách (sluneční svit, vítr, vodní potenciál). Střední Evropa nemá tak ideální podmínky jako přímořské nebo hornaté regiony.

Kubátová nepopírá význam OZE, ale zdůrazňuje, že jejich integrace je komplexní a nákladná. Varuje před zjednodušeným pohledem, že „OZE = levná elektřina“ a volá po realistické energetické koncepci, která zohlední všechny tyto faktory, včetně potřeby jádra jako stabilního zdroje.

Dluhy stále dominují dotazům v občanských poradnách

Kdo má pravdu a která cesta je pro ČR lepší?

Pravda, jako obvykle, leží asi někde uprostřed a závisí na mnoha proměnných.

• Jiří Nádoba má pravdu v tom, že ignorování potenciálu OZE a spoléhání se pouze na drahé fosilní zdroje (nebo jen na pomalu budované jádro) by bylo chybou. Emisní povolenky budou fosilní zdroje dále prodražovat a nevyužití dostupných EU dotací na OZE by bylo promarněnou příležitostí. Rychlejší a chytřejší povolování a výstavba OZE (např. pomocí aukcí) může skutečně snížit výrobní cenu elektřiny z těchto zdrojů.

• Zuzana Kubátová má pravdu v tom, že samotná masivní výstavba OZE bez komplexního řešení sítí, záloh, úložišť a tržního designu nezaručí nízké konečné ceny pro spotřebitele. Náklady na transformaci celého energetického systému jsou obrovské a promítnou se do cen, ať už přímo nebo nepřímo (přes daně). Její poukaz na specifické podmínky Irska či Německa je relevantní.

Pro zdravý ekonomický vývoj České republiky je pravděpodobně nejlepší cesta kombinací obou přístupů, tedy pragmatický a diverzifikovaný mix:

1. Zrychlení rozumné výstavby OZE: Využít potenciál slunce a větru tam, kde to dává smysl, s využitím EU fondů a mechanismů jako aukce, aby se dosáhlo co nejnižších výrobních nákladů. Odstranit zbytečné legislativní a administrativní bariéry.

2. Investice do modernizace a posílení sítí: Připravit přenosovou a distribuční soustavu na vyšší podíl na počasí závislých zdrojů, včetně chytrých řešení a digitalizace.

3. Zajištění stabilních a flexibilních záložních zdrojů: To zahrnuje plynové elektrárny (s perspektivou přechodu na vodík), bateriová úložiště, přečerpávací elektrárny a především jadernou energetiku jako nízkoemisní zdroj pro základní zatížení, který je pro podmínky střední Evropy klíčový.

4. Podpora energetických úspor a koordinace poptávky: Snížení celkové spotřeby je nejlevnější a nejekologičtější „zdroj“ energie.

5. Realistická a dlouhodobá energetická koncepce: Transparentní a stabilní plán, který zohlední všechny náklady a přínosy různých technologií a nebude podléhat krátkodobým politickým výkyvům.

Co bude mít finančně horší dopad pro občany ČR?

• Příliš pomalý rozvoj OZE a lpění na fosilních zdrojích (Nádobovo varování): To by vedlo k vysokým cenám elektřiny kvůli emisním povolenkám, drahým palivům a potenciální závislosti na dovozu. Občané by platili vysoké účty za elektřinu.

• Masivní, ale nekoordinovaná a nepromyšlená výstavba OZE bez investic do sítí a záloh (Kubátové varování): To by mohlo vést k vysokým nákladům na systémové služby, posilování sítí a záložní zdroje, které by se promítly do vysokých síťových poplatků. Výrobní cena OZE může být nízká, ale konečná cena pro spotřebitele vysoká. Navíc by hrozila nestabilita sítě.

• Nejhorší scénář: Kombinace obou chyb – tedy pomalý rozvoj OZE, pokračující závislost na fosilních palivech A ZÁROVEŇ nedostatečné investice do modernizace sítí a stabilních nízkoemisních zdrojů (jako je jádro). To by znamenalo jak vysoké ceny komodity, tak vysoké síťové poplatky a navíc riziko nedostatku energie.

Ani jedna z prezentovaných cest není univerzálním řešením. Česká republika potřebuje vyvážený přístup, který kombinuje ambiciózní, ale realistický rozvoj obnovitelných zdrojů s masivními investicemi do infrastruktury, záložních kapacit a především do jaderné energetiky. Klíčová bude efektivita vynaložených prostředků a schopnost vlády vytvořit stabilní a předvídatelné prostředí pro dlouhodobé investice. Jakákoli jednostranná sázka nebo naopak liknavost ve všech oblastech povede k vyšším nákladům pro občany a ohrozí konkurenceschopnost české ekonomiky. „Debata“ mezi Nádobou a Kubátovou je cenná, protože ukazuje na nutnost komplexního a kritického myšlení v tak zásadní oblasti, jakou je energetika.