Z Číny do Brazílie vyplula nákladní loď vybavená metalickými plachtami. Hlavní myšlenkou je na část plavby využít výhradně větrnou energii, což by mělo významně snížit spotřebu tradičního paliva. Dalším cílem plavby je zjistit, zda se to celé finančně vyplatí.
„Vítr není tak předvídatelný jako stálý přísun těžkého topného oleje. Je však zdarma a není ovlivněn kolísajícími cenami ropy“, upozorňuje Christiaan De Beukelaer, expert na námořní přepravu z Melbournské univerzity.
Plachty z kovu
Plachetnici jménem Pyxis Ocean, postavila firma Mitsubishi Corporation a nyní ji pronajímá potravinářský magnát Cargill. Loď je vybavena dvěma kovovými rotujícími plachtami WindWings. Plachty měří téměř čtyřicet metrů a jejich výšku a nasměrování určuje počítač. Jejich výhoda také spočívá v tom, že se dají instalovat na téměř jakoukoliv loď, takže se dají využít staré nákladní lodě.
Její větrný pohon z části financuje Evropská unie z klimatického fondu CHEK Horizon 2020. Tento technologický krok posouvá využití alternativních energetických zdrojů zase o krok dál. V současné době mnoho nákladních lodí vypouští enormní množství skleníkových plynů, což má vliv na oteplování planety. Podle některých zpráv mohou nákladní lodě celosvětově vypustit více než miliardu tun oxidu uhličitého ročně. To představuje tři procenta globálních emisí skleníkových plynů.
Japonsko a Švédsko drží krok
Není to však poprvé, co se moderní větrné technologie využívají v oblasti námořní dopravy. Například japonská společnost MOL provozuje loď Shofu Maru s podporou větrné energie. Na horizontu je také plán švédské lodní společnosti Wallenius na výrobu plachetnice Oceanbird s cílem snížit její emise až o 90 procent.
Přestože tato nová vlna větrné energie v námořní dopravě zní zejména pro naši planetu velmi slibně, čeká nás ještě dlouhá cesta. Hlavním úkolem je nyní zjistit, zda úspory z paliva vyváží náklady na technologii a údržbu plachetních rotorů a jestli tak budou mít firmy zájem technologie používat.
Zdroj: nedd.tiscali.cz
