Vědecké studie v oblasti psychologie a sociologie často zkoumají vztah mezi inteligencí (IQ) a štěstím. Výsledky těchto studií nejsou jednoznačné, některé naznačují slabou korelaci mezi vyšší inteligencí a vyšší mírou spokojenosti, zatímco jiné takovou vazbu nenachází.
Lidé s vyšší inteligencí mohou být často více vystaveni určitým překážkám, jako je analýza a přecenění problémů, což může vést ke zvýšené úrovni stresu a úzkosti. Na druhé straně, nižší inteligence nemusí nutně znamenat menší schopnost řešit každodenní problémy nebo nižší schopnost najít v životě radost.
Emocionální inteligence, schopnost rozpoznat a správně reagovat na emoce u sebe a u ostatních, může mít větší vliv na štěstí než tradiční měřítka IQ. Lidé s vysokou emocionální inteligencí často lépe zvládají sociální vztahy a mají silnější copingové mechanismy pro zvládání stresu.
Vliv inteligence na štěstí může být také ovlivněn kulturními a společenskými normami. V některých společnostech může být vyšší inteligence ceněna a spojena s určitými očekáváními, což může vést k vyššímu tlaku a stresu.
Otázka, zda jsou lidé s nižší inteligencí šťastnější, nemá jednoznačnou odpověď. Štěstí je komplexní a subjektivní stav, který je ovlivněn mnoha faktory, včetně, ale neomezeně, na inteligenci. Důležité je uznat, že štěstí a spokojenost v životě mohou být dosaženy různými cestami, bez ohledu na úroveň inteligence.
