Moskva/New York – Zatímco se po více než třech letech údajně obnovila mírová jednání mezi Moskvou a Kyjevem, ruský prezident Vladimir Putin se potýká s nečekanou vnitropolitickou výzvou, která by mohla zkomplikovat jakékoli snahy o ukončení konfliktu. Podle rozhovorů s ruskými vojáky, které zveřejnil deník The New York Times, panuje mezi nimi rostoucí vyčerpání a rozčarování z vleklé války, avšak mnozí z nich zároveň odmítají příměří, které by nerespektovalo původní maximalistické cíle invaze.
Jedenáct ruských vojáků, včetně několika sloužících přímo na frontové linii na Ukrajině, v rozhovorech vyjádřilo frustraci z války i z ruské společnosti, která je do ní vyslala. Navzdory únavě a deziluzi však značná část z nich trvá na tom, že jakékoli příměří, které by pouze zafixovalo současné frontové linie, by znamenalo zradu jejich obětí a přínosu válce. „Mám pocit, že moji zesnulí kamarádi by zemřeli zbytečně, kdyby se Rusku nepodařilo obsadit celou východní Ukrajinu,“ uvedl například Sergej, odvedenec bojující v Doněcku.
Tento postoj odráží způsob, jakým Kreml od počátku invaze vykresloval konflikt. Původně rychlá invaze se brzy změnila v brutální opotřebovací válku, přičemž Moskva ji pro domácí publikum prezentovala jako existenční boj proti expanzivnímu Západu a morálně spravedlivou osvobozovací misi. Anexe čtyř ukrajinských oblastí – Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské – dále upevnila tyto maximalistické cíle, přestože ruská vojska plně kontrolují pouze Luhanskou oblast.
Jak Rusko a spříznění oligarchové profitují z ukrajinských dolů a obcházejí sankce
Kreml se nyní zjevně obává, že by jakýkoli ústupek od těchto cílů mohl být vnímán jako slabost ze strany nacionalistických a proválečných sil, které sám v roce 2022 zmobilizoval na podporu invaze. Nespokojenost vojáků se navíc neomezuje pouze na situaci na frontě, ale směřuje i proti ruským elitám, které z konfliktu profitují. Tato frustrace, převážně mladých mužů z dělnické třídy, není podle The New York Times historicky neobvyklá. Připomíná pocity nedocenění a traumatu sovětských vojáků vracejících se z neúspěšné invaze do Afghánistánu v 80. letech, což přispělo k pozdějšímu rozpadu Sovětského svazu. Krátká vzpoura Wagnerovy skupiny v roce 2023 také demonstrovala potenciální nestabilitu válečného úsilí, uvedl server nsj.com
Ačkoliv se nezdá, že by Putinova moc byla v dohledné době ohrožena, průzkumy veřejného mínění naznačují, že téměř polovina Rusů by nepodpořila mírovou dohodu, která by nesplnila původní veřejně deklarované cíle války, tedy faktické odstranění ukrajinské vlády a zabránění jejímu členství v NATO.
Výpovědi vojáků pro The New York Times tak odhalují znepokojivý paradox: ti, kdo nejvíce trpí válkou a touží po jejím ukončení, zároveň nejvíce trvají na dosažení jejích nejradikálnějších cílů. Jeden z bývalých polovojenských bojovníků dokonce naznačil, že Kreml nemůže přání těchto vojáků jednoduše ignorovat, protože „milion rozzuřených zabijáků je pro stát dost vážný problém“.
Tato situace staví Putina před složité dilema. Na jedné straně může být tlak na ukončení nákladné a vyčerpávající války, na straně druhé však čelí očekáváním vlastních vojáků a nacionalistických kruhů, které by jakýkoli kompromis mohly vnímat jako zradu. To výrazně zužuje jeho manévrovací prostor v případných mírových jednáních a naznačuje, že cesta k udržitelnému míru na Ukrajině bude i nadále plná překážek, a to nejen kvůli postoji Kyjeva, ale i kvůli vnitřní dynamice v samotném Rusku.
