Rujána, Německo – Na pobřeží německého ostrova Rujána, mezi městečky Sassnitz a Binz, se táhne jedna z nejbizarnějších a nejmonumentálnějších staveb Evropy. Betonový kolos o délce 4,5 kilometru, známý jako Prora, je tichým svědkem megalomanských ambicí Třetí říše, zmarem studené války a současných kontroverzí spojených s komerční transformací. Jeho příběh je fascinující ukázkou toho, jak se historie a architektura prolínají v osudu jediného místa.
Vznik: Nacistický sen o rekreaci pro masy
Stavba Prory byla zahájena v roce 1936 jako vlajkový projekt nacistické organizace Kraft durch Freude (KdF), v překladu „Síla skrze radost“. Cílem této organizace bylo kontrolovat volný čas německých dělníků a poskytovat jim cenově dostupnou rekreaci, čímž si režim zajišťoval jejich loajalitu a posiloval ideu národní pospolitosti (Volksgemeinschaft).
Prora měla být největším přímořským letoviskem na světě. Plány architekta Clemense Klotze, které osobně schválil Adolf Hitler, počítaly s ubytováním pro 20 000 lidí najednou. Komplex tvořilo osm identických šestipodlažních bloků, navržených tak, aby každý z 10 000 pokojů o rozměrech 5×2,5 metru měl přímý výhled na moře. Součástí měly být obrovské společenské sály, kina, divadla, bazény a centrální slavnostní náměstí, kde by Hitler promlouval k davům.
Projekt byl symbolem nacistické propagandy – monumentální, uniformní a zcela podřízený kolektivnímu zážitku.
Válečná realita a poválečný osud
Stavba, na které pracovalo téměř 9 000 dělníků, byla v roce 1939 s vypuknutím druhé světové války náhle zastavena. Komplex nebyl nikdy dokončen a ani jediný německý dělník se zde rekreace v rámci KdF nedočkal. Místo toho začala Prora sloužit vojenským účelům. Během války zde sídlil policejní výcvikový prapor, později sloužila jako útočiště pro lidi z vybombardovaného Hamburku a na konci války jako vojenský lazaret.
Po válce se komplex ocitl v sovětské okupační zóně. Rudá armáda ho využívala jako vojenskou základnu a část vybavení demontovala. V roce 1956 převzala Proru východoněmecká Národní lidová armáda (NVA), která z ní vytvořila jedno z největších kasárenských zařízení v NDR. Celá oblast se stala přísně střeženou vojenskou zónou, uzavřenou pro veřejnost. Pro tisíce vojáků se betonový kolos stal symbolem strohé vojenské služby v éře studené války.
Současnost: Kontroverzní proměna
Po znovusjednocení Německa v roce 1990 zůstala Prora opuštěná a chátrala. Stát stál před otázkou, co s tímto břemenem minulosti. Demolice byla kvůli obrovským nákladům a památkové ochraně stavby prakticky nemožná.
Po letech debat a neúspěšných pokusů o využití se německá vláda rozhodla pro postupný prodej jednotlivých bloků soukromým investorům. To odstartovalo radikální transformaci. Z šedivého symbolu totalitní moci se stává moderní letovisko.
Dnes v rekonstruovaných částech Prory naleznete luxusní apartmány, hotely, wellness centra a restaurace. Jeden blok byl přeměněn na moderní mládežnickou ubytovnu. V jednom z původních segmentů sídlí také dokumentační centrum, které mapuje pohnutou historii tohoto místa.
Tato proměna je však zdrojem vášnivých debat. Kritici namítají, že komercializace a přeměna na luxusní resort zlehčuje a „čistí“ temnou nacistickou minulost budovy. Obávají se, že se zapomene, za jakým účelem byla Prora původně postavena. Zastánci naopak argumentují, že jedině soukromé investice mohly zachránit kolosální stavbu před definitivním rozpadem a přinést do regionu ekonomický prospěch.
Prora tak zůstává místem plným paradoxů. Stavba, která měla sloužit masám pod taktovkou totalitního režimu, dnes nabízí exkluzivní bydlení pro movité. Její betonová fasáda i nadále připomíná megalomanii 20. století a nutí k zamyšlení, jak se jako společnost vyrovnáváme se svým nejtěžším dědictvím.
