Přísně tajný dokument kontrarozvědky odhaluje moment, kdy Menšík, v té době již respektovaná postava české kinematografie, odmítl pomoci svému někdejšímu příteli Landovskému, což odhaluje nečekané rozpory a napětí mezi umělci oné éry.
Ne tak široce známe aspekty života významného českého herce Vladimíra Menšíka přicházejí na povrch díky tajnému záznamu kontrarozvědky ze sedmdesátých let. Na rozdíl od jeho široce uznávané kariéry v českém filmu, z nichž mnohé snímky získaly hluboký obdiv a uznání, tato příběhová linie se otevírá do části jeho osobního života, která dosud nebyla plně prozkoumána.
Menšík, který byl známý svou schopností pobavit a oslnit publikum, však také sehrál roli v jedné konkrétní události, která zaznamenávala stínovou stránku tehdejší doby. Dokumenty uložené v archivu Správy kontrarozvědky pro boj proti vnitřnímu nepříteli a později převedené do rukou Státní bezpečnosti, představují jednu z epizod z roku 1977, kdy Menšík, připravující se na roli v legendární komedii, byl konfrontován s žádostí kolegy a bývalého přítele Pavla Landovského.
Landovský, který byl tehdy bez práce po propuštění z Činoherního klubu a měl na starost rodinu, se obrátil na Menšíka s prosbou o pomoc a přímluvu „nahoře“. Menšíkova reakce byla však ledová a pevná, jak odhaluje dokument číslo 5/77, který byl považován za přísně tajný. „Nikdy žádný herec nebyl, ale pouze uměl blafat jako on. Za to mu (státní) zřízení umožnilo slušnou existenci, které si nevážil a spojil se s odpůrci našeho zřízení a tím si nemají co říci,“ zní Menšíkova odpověď, zachycená v dokumentu. Tento konflikt, který se konal za zavřenými dveřmi Menšíkova bytu v Praze 4.
Menšíkova silná pozice v této věci mohla být ovlivněna nejen svými postoji, ale i pozadím toho, co se dělo v tehdejší společnosti. Zajímavostí je, že tato událost byla pro obě strany citlivá a vyvolává otázky o dynamice mezi umělci během období komunistického Československa, kdy osudy jednotlivců mohly být silně ovlivněny politickými a sociálními tlaky. Vladimír Menšík, i přes svou obrovskou popularitu a uznání, které získal (včetně ocenění národního umělce v roce 1978), tak v této neznámé kapitole svého života představuje další pohled na realitu života v uměleckém světě za komunistického režimu.
Zdroj: prahain.cz
