Iris Haim, matka izraelského rukojmího Yotama, kterého v Gaze omylem zabili izraelští vojáci, se upíná k naději na nový život. Vede právní a etickou bitvu o to, aby mohla použít posmrtně odebrané sperma svého syna a přivést na svět vnouče, které by pokračovalo v jeho odkazu. Její příběh odhaluje složité otázky, kterým čelí izraelská společnost po útocích ze 7. října.
„Ano, stala se katastrofa. Ale neovládá mě,“ říká 59letá Iris Haim. Její syn Yotam, 28letý hudebník, byl unesen z kibucu Kfar Aza a po 65 dnech v zajetí byl 15. prosince 2023 spolu s dalšími dvěma rukojmími tragicky zastřelen izraelskými vojáky, když se pokoušel uprchnout.
Jen půl hodiny poté, co se Iris dozvěděla zdrcující zprávu, jí jeden z důstojníků tiše poradil: „Můžete požádat o odběr spermatu.“ Tento proces byl zahájen okamžitě. Lékařům se podařilo v kritickém časovém okně 24 až 72 hodin po smrti odebrat deset vzorků, které jsou nyní zmrazeny a připraveny k použití. Yotam, který byl v době své smrti svobodný, si podle matky vždy přál mít děti, uvedl server cnn.
Nyní však Iris Haim čelí náročnému boji u rodinného soudu. Ačkoliv je posmrtný odběr spermatu v Izraeli povolen, neexistuje jasný zákon, který by upravoval jeho následné použití k početí dítěte. „V izraelském právu pro tento postup nemáme zákon,“ vysvětluje právnička rodiny Nily Shatz. Soudy v minulosti schválily žádost prarodičů pouze dvakrát, přičemž jeden z rozsudků byl později zrušen.
Právní úprava v EU a ČR je mnohem přísnější
Právní úprava v Evropě a České republice se od izraelské praxe výrazně liší a je obecně mnohem striktnější. Na úrovni Evropské unie neexistuje jednotná legislativa a přístupy se v jednotlivých zemích liší – od úplného zákazu (např. v Německu či Francii) po povolení za velmi striktních podmínek, kde je klíčový předchozí písemný souhlas zemřelého a použití je obvykle omezeno pouze na přeživší partnerku. V České republice je situace jednoznačná a posmrtné použití spermatu není legálně možné. Zákon o specifických zdravotních službách definuje umělé oplodnění jako metodu léčby neplodnosti, kterou podstupuje neplodný pár. Klíčovým prvkem je souhlas obou partnerů, který musí být aktivní a trvající. Smrtí jednoho z partnerů zaniká status páru a jakýkoliv další zákrok je vyloučen. Žádost rodičů o vytvoření vnoučete, jako je tomu v Izraeli, by tak byla v českém právním řádu zcela nemyslitelná.
Nedostatek pracovních sil v pohostinství a cestovním ruchu během léta zůstává akutním problémem
Případ Iris Haim není ojedinělý. Od útoků ze 7. října prudce vzrostl počet žádostí o posmrtný odběr spermatu od rodin padlých vojáků a civilistů. Ministerstvo zdravotnictví eviduje nejméně 224 odběrů u vojáků a 17 u civilistů, zatímco v předchozích letech se jednalo jen o 15 až 20 případů ročně. Národní trauma a pocit existenčního ohrožení vedly mnoho rodin k touze zajistit pokračování rodu.
Tato praxe však vyvolává hluboké etické a náboženské debaty. Kritici upozorňují na několik problémů: chybějící výslovný souhlas zesnulého, psychologický dopad na dítě, které se narodí jako sirotek, a riziko, že se stane pouhým „pomníkem“ svého otce. Navíc některé náboženské proudy v judaismu považují jakýkoli invazivní zásah do těla zesnulého za jeho znesvěcení.
V izraelském parlamentu sice leží návrh zákona, který by použití spermatu usnadnil, jeho schválení však blokují konzervativní a náboženské strany vládní koalice. Každý případ je tak posuzován individuálně a rodiny musí u soudu dokazovat, že si jejich zesnulý syn přál mít děti i po smrti. Rodina Haimových se o to snaží pomocí svědectví přátel, příbuzných a Yotamova terapeuta.
V květnu dostala Iris Haim první pozitivní signál, když státní zastupitelství v principu souhlasilo s použitím Yotamova spermatu. Je to však jen první krok na dlouhé a nejisté cestě.
Pro Iris Haim je tento boj zdrojem síly a naděje. „Každá matka, jejíž dítě bylo zabito, chce, aby po něm zůstalo něco víc než jen fotografie. Něco hmatatelného,“ říká se slzami v očích. „Po 7. říjnu musíme jako národ dál růst – ukázat našim nepřátelům, že naše cesta je pokračování života.“
