Praha – Představa, že zhasnou světla, přestane téct voda a mobilní signál zmizí, se může zdát jako vzdálená hrozba. Dlouhodobý výpadek elektrického proudu, takzvaný blackout, by však mohl ochromit naši společnost během několika hodin. Připravenost na takovou situaci není projevem paniky, ale zodpovědnosti. Co by nemělo chybět v žádné domácnosti a jak se liší příprava ve městě a na venkově.
Základem je mít doma nouzový balíček, který vám a vaší rodině pomůže překlenout minimálně první tři dny. Prioritou číslo jedna je voda. Každá osoba by měla mít k dispozici alespoň tři litry na den – na pití, vaření a základní hygienu. Stejně důležité jsou trvanlivé potraviny, které nevyžadují tepelnou úpravu, jako jsou konzervy, energetické tyčinky či sušené ovoce. Nezapomeňte na ruční otvírák na konzervy.
Pro orientaci ve tmě jsou klíčové LED svítilny a čelovky s dostatečnou zásobou baterií. Jediným spojením se světem se může stát rádio na baterie, přes které budou záchranné složky vysílat instrukce. Pro dočasné nabití mobilního telefonu poslouží plně nabitá powerbanka. V chladných měsících je nutné myslet na teplo – připravte si teplé oblečení, deky a spacáky. Samozřejmostí by měla být kompletní lékárnička a zásoba osobních léků. V neposlední řadě mějte doma menší hotovost, protože platební terminály ani bankomaty nebudou fungovat.
Panelák jako past, vesnice výhodou
Příprava se výrazně liší podle typu bydliště. Obyvatelé panelových domů čelí největším výzvám. S výpadkem proudu přestanou fungovat výtahy a čerpadla, která tlačí vodu do vyšších pater. Lidé ve vyšších patrech se tak ocitnou bez vody a budou muset spoléhat na vlastní fyzickou kondici. Nefunkční bude i centrální vytápění. „Pro vaření v bytě nikdy nepoužívejte otevřený oheň. Řešením může být kempingový vařič na balkoně,“ varují odborníci. Klíčová je v takovém případě sousedská spolupráce.
Obyvatelé městských domů mají o něco více možností. Větší úložné prostory umožňují skladovat více zásob a ti, kdo mají krb či kamna na tuhá paliva, získávají obrovskou výhodu. Lidé na vesnici jsou na tom zpravidla nejlépe. Mnozí mají vlastní studny, kamna na dřevo a jsou zvyklí na větší míru soběstačnosti. Jejich největší devizou je však silnější komunitní život a přirozená sousedská výpomoc.
Sedmnáctiletá studentka vyřešila matematický problém, se kterým si vědci lámali hlavu 40 let
Po 48 hodinách: Společnost na hraně kolapsu
Pokud by blackout trval déle než dva dny, situace by se dramaticky zhoršila. Nešlo by již o pouhou nepříjemnost, ale o systémovou krizi. Došlo by ke kaskádovému selhání klíčových infrastruktur.
„Mobilní sítě a internet zcela zkolabují. Dopravu ochromí nefunkční semafory a čerpací stanice, které nebudou moci vydávat palivo. To zastaví zásobování obchodů, lékáren i nemocnic,“ popisují odborníci krizový scénář. Nemocnice by fungovaly v nouzovém režimu jen díky dieselagregátům s omezenou zásobou paliva.
S rostoucí nejistotou a strachem by se začala měnit i sociální dynamika. V informačním vakuu by se šířily fámy a panika. Skutečnou hodnotu by ztratily peníze na účtech a hlavní měnou by se staly základní komodity – voda, jídlo, baterie či léky. Krize by prověřila charaktery lidí. Vedle obrovské vlny solidarity by se mohly objevit i projevy sobectví a agrese.
Dlouhodobý blackout by tak nebyl jen technickým problémem, ale hlubokou společenskou zkouškou, která by odhalila, jak křehká je naše závislost na elektrické energii.
Nová měna tmy: Co nahradí peníze, když systém selže?
Pokud by se výpadek proudu protáhl na více než 72 hodin, peníze, jak je známe, by se staly prakticky bezcennými. Jejich hodnota je totiž založena na důvěře ve fungující systém obchodů, bank a dopravy. V momentě, kdy tento systém zkolabuje, peníze ztratí svou funkci. Místo nich by se rychle etabloval syrový a pragmatický systém založený na okamžité užitné hodnotě. Nevznikla by jedna nová měna, ale spíše hierarchie komodit, jejichž hodnota by se řídila neúprosnými zákony přežití. Absolutní a nesmlouvavou hodnotu by měly věci nezbytné pro přežití v řádu hodin a dní: čistá balená voda, životně důležité léky jako inzulin či antibiotika, a vysoce kalorické, trvanlivé jídlo. Těsně za nimi by následovaly zdroje světla a tepla – baterie, zápalky, svíčky.
Jakmile by byly uspokojeny tyto základní potřeby, na hodnotě by nabraly prostředky pro zajištění bezpečí a komfortu. Palivo jako benzín či propan-butan by se stalo klíčovým pro provoz generátorů a dopravu. Vysokou cenu by měly také hygienické potřeby jako toaletní papír a pleny, jejichž nedostatek rychle vede ke zhoršení podmínek a šíření nemocí. S klesající důvěrou ve státní moc by rostla hodnota nástrojů a prostředků pro sebeobranu. V informačním vakuu by se funkční rádio na baterie stalo cenným zdrojem zpráv.
V mírně stabilizovanějších lokálních komunitách by se objevila i třetí vrstva „luxusních“ komodit, které zlepšují kvalitu života a psychickou pohodu. Alkohol a tabák, historicky ověřené krizové měny, by sloužily jako sociální tmel. Stejně tak káva nebo čaj. Možná nejcennější „nehmotnou měnou“ by se však staly dovednosti. Lékař, mechanik nebo řemeslník by mohli své schopnosti směňovat za ty nejžádanější komodity. V tomto světě by naopak ztratila hodnotu většina toho, co dnes považujeme za bohatství. Digitální aktiva, luxusní zboží i zlato by byly v akutní fázi krize prakticky bezcenné. Novou, univerzální směnnou hodnotou by se tak stal koš základních potřeb, kde by lahev vody měla větší cenu než zlatá cihla.
