Důvodem tohoto problému je řada výzev, se kterými se Evropa potýká. Například starší populace preferuje volný čas a jistotu zaměstnání před příjmy, což vede k nevýraznému růstu ekonomiky a produktivity. To bylo dále zhoršeno následky pandemie covid-19 a ruské války na Ukrajině, které narušily globální dodavatelské řetězce a vedly k prudkému nárůstu cen energií a potravin.
Dříve se Evropa mohla spolehnout na silný vývozní průmysl, ale pomalé spojení s Čínou, která je pro Evropu klíčovým trhem, podkopává tento aspekt růstu. Navíc vysoké náklady na energie a vysoká inflace zhoršují cenovou výhodu evropských výrobců na mezinárodních trzích a destabilizují pracovní vztahy.
Soukromá spotřeba ve dvaceti zemích eurozóny se od konce roku 2019 snížila o jedno procento, zatímco v USA se vyšplhala o devět procent, uvádí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Dále uvádí, že podíl EU na celosvětových výdajích spotřebitelů činí 18 procent, zatímco Amerika má silných 28 procent. Před 15 lety měla EU a USA stejný podíl ve světové spotřebě.
Nízké výdaje a nepříznivé demografické vyhlídky vedou k tomu, že Evropa ztrácí svou atraktivitu pro mnoho firem. Tento trend je vidět od spotřebitelských gigantů jako je Procter & Gamble až po luxusní značky jako LVMH.
Podle Mezinárodního měnového fondu (MMF) ekonomika eurozóny vzrostla za posledních 15 let o pouhých šest procent, zatímco americká ekonomika o významných 82 procent. Nezávislé Evropské centrum pro mezinárodní politickou ekonomii (ECIPE) uvádí, že průměrná země EU je na hlavu chudší než jakýkoliv stát USA, ovšem s výjimkou Idaho a Mississippi. Pokud současný trend bude pokračovat, rozdíl v HDP na obyvatele mezi USA a EU v roce 2035 bude stejně vydatný, jako je dnes rozdíl mezi Japonskem a Ekvádorem.
Zdroj: Echo24.cz
