Když se v květnu 2024 na poli farmáře v kanadském Saskatchewanu objevily ohořelé kusy kovu, málokdo tušil, že jde o trosky z vesmíru. Astronomka Samantha Lawlerová, která dorazila na místo, však rychle poznala pravdu: osmdesátikilogramové úlomky patřily raketě Dragon společnosti SpaceX. Incident je jen špičkou ledovce rostoucího problému, který ohrožuje nejen majetek a životy na Zemi, ale i leteckou dopravu a zdraví naší atmosféry.
Nízká oběžná dráha Země, kdysi prázdný prostor, se rychle mění v přeplněnou dálnici a zároveň vrakoviště. Desítky tisíc úlomků starého hardwaru, některé ještě z dob studené války, zde krouží společně s více než 11 000 aktivními satelity. Tento počet se od roku 2019, kdy SpaceX začala budovat svou konstelaci Starlink, více než zdesetinásobil. A další tisíce satelitů plánují vypustit Amazon a Čína.
S tak masivní aktivitou nevyhnutelně roste i počet incidentů. Podle Evropské vesmírné agentury (ESA) vstoupilo v roce 2024 do zemské atmosféry přibližně 1200 objektů, z nichž nejméně 120 bylo zcela nekontrolovaných. Jejich trosky dopadly v posledních letech na území Indonésie, Pobřeží slonoviny, Polska a několika amerických států, uvedl server smithsonianmag.
Nebezpečí však nečíhá jen na zemi. V roce 2009 se nad Sibiří srazily dva komunikační satelity, čímž vznikl oblak tisíců nových trosek. Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) byla jen v roce 2023 nucena dvakrát v jednom týdnu provést úhybný manévr, aby se vyhnula kolizi. Vědci také upozorňují na riziko pro komerční letectví. Studie publikovaná v časopise Scientific Reports odhaduje, že existuje více než 25% šance, že trosky rakety každý rok proletí rušným letovým koridorem. V roce 2022 byl kvůli pádu 20tunového kusu čínské rakety dočasně uzavřen vzdušný prostor nad Španělskem a Francií.
„Individuální riziko pro každého z nás je sice malé, ale kolektivní riziko, že bude někdo zraněn, se nyní zvyšuje na několik procent ročně,“ vysvětluje Michael Byers, spoluautor studie.
Němci mají nejdražší elektřinu v Evropě. Vláda zoufale hledá řešení, Česko by mělo zpozornět
Další, často opomíjenou hrozbou, je znečištění atmosféry. Společnosti jako SpaceX navrhují své satelity tak, aby při návratu do atmosféry zcela shořely. Tento proces, považovaný za menší zlo než dopad na zem, však uvolňuje do stratosféry oxid hlinitý, který může poškozovat ozonovou vrstvu. „V podstatě používáme horní vrstvy atmosféry jako spalovnu,“ kritizuje tento přístup Jonathan McDowell, astrofyzik z Harvard & Smithsonian. Astronomka Lawlerová potvrzuje, že satelitní operátoři tento problém podceňují. „Jejich uvažování: ‚Prostě to shoří a je to pryč.‘ Takto o tom skutečně přemýšlejí.“
Současná legislativa přitom na tuto novou vesmírnou éru nestačí. Základní dokument, Smlouva o vesmíru z roku 1967, se soustředí především na odpovědnost států za škody, ale neřeší prevenci ani environmentální dopady. „Pravidla, která máme, byla dostatečná před dvaceti lety, ale pro dnešní úroveň aktivity už nestačí,“ konstatuje McDowell.
Hledají se proto nová řešení. Patří mezi ně vývoj technologií pro kontrolovaný návrat trosek na bezpečná místa, například do oceánu. Japonská společnost Astroscale a švýcarská ClearSpace pracují na prototypech vesmírných popelářských vozů, které by sbíraly nefunkční satelity přímo na orbitě. V dlouhodobějším horizontu se mluví o cirkulární vesmírné ekonomice, kde by se staré satelity recyklovaly a jejich díly znovu použily při výrobě na oběžné dráze.
Nejjednodušší, a přesto nejvíce přehlíženou strategií je podle Samanthy Lawlerové změna myšlení: „Musíme mít méně satelitů s delší životností. Navrhnout družice, které vydrží déle a bude jich potřeba méně – to je technická výzva, které se zatím nikdo pořádně nechopil.“
