Na úřadech práce je evidováno přes 142 tisíc lidí starších padesáti let, tedy zhruba 38 procent všech uchazečů. Firmám přitom lidé chybějí. Představu, že o starší zaměstnance nestojí, ale odmítá Josef Jaroš, předseda představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR). Hlavně v malých a středních podnicích jsou podle něj jejich zkušenosti a spolehlivost často nenahraditelné. Problém vidí jinde. Vyplývá to z vyjádření, které i117.cz poskytla AMSP ČR.
Polovina hledá práci déle než rok
Čísla, která v pondělí zveřejnil server Podnikatel.cz s odkazem na Úřad práce ČR a průzkumy společnosti Alma Career, ukazují, jak těžké je po padesátce znovu nastoupit. Zhruba 46 procent uchazečů z této skupiny je bez práce déle než rok, 29 procent déle než dva roky. Podporu v nezaměstnanosti přitom pobírá jen asi třetina z nich. Centrum ekonomických a tržních analýz (CETA) odhaduje, že jeden dlouhodobě nezaměstnaný starší padesáti let stojí stát zhruba 551 tisíc korun ročně a celková ztráta pro ekonomiku přesahuje 61 miliard korun za rok.
Kde se firmy a uchazeči míjejí
Zaměstnavatelé podle Josefa Jaroše při náboru posuzují kvalifikaci, pracovní schopnosti, flexibilitu a to, jestli se jim pracovní místo ekonomicky vyplatí. Právě tady vzniká nesoulad mezi tím, co firmy potřebují, a tím, co uchazeči nabízejí.
U části starších uchazečů je překážkou slabší digitální kvalifikace, menší ochota změnit profesi nebo platová očekávání, která neodpovídají nabízené pozici. Chyba je ale i na straně firem. Někteří zaměstnavatelé podle předsedy AMSP ČR automaticky počítají s tím, že starší člověk bude méně přizpůsobivý a hůř se naučí nové věci. Že to není jen dojem, naznačuje průzkum projektu Neviditelní: dvě třetiny firem v něm připustily, že vyšší věk může šance uchazeče snížit. „Věk sám o sobě přitom nevypovídá o výkonnosti. Člověk po padesátce má před sebou ještě mnoho produktivních let,“ říká Josef Jaroš.
Podobně to vidí i personální agentury. „Firmy si nemohou dovolit přehlížet schopné lidi jen kvůli jejich věku,“ řekl serveru Podnikatel.cz Ivan Dzido, výkonný manažer Asociace poskytovatelů personálních služeb.
Co by měly udělat firmy a co stát
Firmy by podle Josefa Jaroše měly víc investovat do celoživotního vzdělávání a nabízet pružnější formy práce. Zkušení zaměstnanci navíc mohou předávat znalosti mladším kolegům.
Stát by měl hlavně odstranit ekonomické a administrativní překážky. Předseda AMSP ČR zmiňuje cílené odvodové úlevy, dostupné rekvalifikace a jednodušší pravidla pro zkrácené úvazky. Ty jsou v Česku pořád vzácné. Analytik Alma Career Tomáš Ervín Dombrovský pro Svět hospodářství uvedl, že u padesátníků, kteří ještě nepobírají důchod, jde o částečný úvazek jen ve dvou až třech procentech případů. „Malé firmy nepotřebují další regulace ani složité dotace, ale praktickou podporu. Cílem není dotovat věk, nýbrž usnadnit zaměstnávání tam, kde existují skutečné překážky,“ uvádí Josef Jaroš.
Kancelář není stavba
Tlak na delší pracovní život poroste. Podle Dombrovského budou brzy na jednoho absolventa připadat dva lidé, kteří získají nárok na důchod. „Nemůžeme předpokládat, že všichni lidé mohou pracovat stejně dlouho,“ upozorňuje předseda AMSP ČR. Mezi kancelářskou a fyzicky náročnou profesí je podle něj zásadní rozdíl. Řešením může být přechod na méně náročnou práci, částečné úvazky nebo zvláštní režimy pro objektivně náročné profese.
Pravidla ale musejí být jednoduchá, spravedlivá a finančně udržitelná. „Rozhodovat by neměl pouze věk, ale také charakter práce a skutečná pracovní schopnost,“ dodává Josef Jaroš.
