Při cestování po Austrálii jste si jistě všimli, podobně jako mnoho dalších turistů, že téměř každý hotel, motel či hostel si pečlivě opsal údaje z vašeho pasu. Jméno, číslo dokladu, datum narození, státní příslušnost – to vše putovalo do jejich systému. Logicky se pak nabízí otázka: Existuje nějaká centrální databáze, kam se všechny tyto informace sbíhají a má australský stát dokonalý přehled o pohybu cestovatelů?
Odpověď vás možná překvapí – a nejspíš i potěší.
Proč hotely chtějí váš pas?
Než se ponoříme do otázky státního sledování, pojďme si ujasnit, proč ubytovací zařízení tyto informace vůbec vyžadují. Důvody jsou veskrze praktické a legitimní:
-
Identifikace a bezpečnost: Hotel potřebuje vědět, kdo se v jeho prostorách pohybuje. Je to základní bezpečnostní opatření jak pro hotel, tak pro ostatní hosty.
-
Odpovědnost a platby: V případě poškození majetku, nezaplacení účtu nebo jiných problémů má hotel k dispozici údaje o osobě, která byla za pokoj zodpovědná.
-
Vlastní evidence: Provozní a účetní potřeby vyžadují vedení záznamů o hostech.
-
Splnění specifických zákonů: V některých případech mohou existovat lokální předpisy (například týkající se podávání alkoholu nebo registrace cizinců v určitých typech ubytování), které vyžadují sběr určitých údajů.
Australský stát a Velká databáze hostů: Mýtus nebo realita?
Dobrá zpráva pro všechny, kdo si cení svého soukromí: Žádná taková centrální, všeobjímající databáze, kam by hotely rutinně a automaticky posílaly údaje o všech svých hostech pro účely sledování jejich pohybu, v Austrálii zatím neexistuje.
Austrálie má poměrně robustní legislativu na ochranu osobních údajů, především známý Privacy Act 1988. Tento zákon stanovuje pravidla, jak mohou organizace (včetně soukromých podniků, jako jsou hotely) shromažďovat, používat a uchovávat osobní údaje.
Kdy se tedy údaje o vás mohou dostat k úřadům?
To, že neexistuje centrální databáze pro plošné sledování, neznamená, že by se státní orgány k informacím o vašem ubytování nikdy nemohly dostat. Mohou, ale za specifických, zákonem daných podmínek:
-
Na základě zákonné povinnosti nebo soudního příkazu: Pokud policie nebo jiné orgány činné v trestním řízení vyšetřují trestný čin, pohřešovanou osobu nebo jinou závažnou záležitost, mohou si legálně vyžádat informace od konkrétního ubytovacího zařízení. Nejde tedy o automatický sběr, ale o cílený dotaz v rámci vyšetřování.
-
Imigrační kontroly: Australské pohraniční síly (Australian Border Force – ABF) mohou provádět kontroly a v rámci nich si vyžádat informace, zejména pokud jde o dodržování vízových podmínek. Opět se ale nejedná o plošný sběr dat z hotelů.
-
Výjimečné situace: Jak jsme viděli například během pandemie COVID-19, mohly být zavedeny dočasné povinnosti pro podniky (včetně ubytování) vést záznamy o návštěvnících pro účely trasování kontaktů. To však byla specifická a časově omezená opatření pro řešení krizové situace.
A jak je tomu v České republice? Chystá se změna!
Zatímco v Austrálii je důraz kladen na decentralizované uchovávání dat u jednotlivých poskytovatelů, v České republice se situace pravděpodobně brzy změní. Doposud platila povinnost vést knihu hostů a to buď v papírové nebo elektronické podobě, které byly uloženy u ubytovatele a policie si je mohla vyžádat. Tento systém však prochází digitalizací.
Připravuje se nový elektronický systém nazvaný e-Turista. Vznik e-Turisty úzce souvisí s novým evropským nařízením (EU) 2024/1028, které zavádí povinnost pro všechny ubytovatele získat jedinečné registrační číslo. V České republice bude jediným digitálním bodem pro získání tohoto čísla právě systém e-Turista. Bez tohoto čísla nebudou platformy jako Airbnb, Booking.com, Expedia, ale ani menší české portály typu chaty-chalupy.cz smět nabídky ubytování zveřejňovat.
