Norský losos se v českých domácnostech zabydlel. Jeho spotřeba vzrostla za poslední tři roky o 40 procent a za deset let se více než ztrojnásobila – Čech dnes sní v průměru 1,5 kilogramu atlantského lososa za rok a 95 procent z toho přiveze Norsko. Celková spotřeba ryb přitom zůstává na 5,7 kilogramu na osobu ročně, zhruba pětinásobně nižší než evropský průměr. Pro nakupujícího z toho plyne otázka, jestli dražší dovezená ryba něco nabídne navíc proti té, která vyrostla v rybníku pár kilometrů od něj.
Jak velký je ten posun
Čísla pocházejí od Norské rady pro mořské plody a z dat Českého statistického úřadu. Nárůst o 40 procent za tři roky je v potravinářství velká změna – u většiny kategorií se spotřeba mění o jednotky procent za rok. V horizontu desetiletí pak jde o více než trojnásobek.
Celkový obrázek je ale jiný. Zatímco losos roste, celková spotřeba ryb v Česku stojí na 5,7 kilogramu na hlavu a rok. V Evropě se přitom konzumuje kolem 25 kilogramů na osobu ročně a ve světovém průměru asi dvacet. Češi tedy nejedí víc ryb, jen mění jejich složení: místo zavedených domácích druhů stále častěji kupují lososa.
Co o srovnání říká Potravinářská komora
Mluvčí Potravinářské komory ČR Marek Zemánek k tomu uvedl, že „české sladkovodní ryby nabízejí srovnatelné výživové hodnoty a k tomu menší ekologickou stopu“, a zdůraznil dodržování norem EU a bezpečnost produkce.
Pro praktické rozhodování v obchodě to znamená dvě věci. Z hlediska výživy není podle komory dovezený losos lepší volbou než česká sladkovodní ryba. A z hlediska ekologické stopy je na tom domácí ryba lépe, protože u dovozu z Norska se k samotné produkci přičítá doprava chlazeného zboží přes Evropu.
Co článek záměrně neuvádí
Konkrétní ceny ne. Cena lososa i kapra se liší podle obchodu, formy zpracování a sezóny – u kapra navíc dramaticky kolem Vánoc – a jakékoli jedno číslo by platilo jen pro jeden regál v jeden den. Zdrojová data, z nichž tento článek vychází, cenové srovnání neobsahují, a tak ho nedoplňujeme. Kdo chce vědět, co se vyplatí jeho peněžence, musí si přepočítat cenu za kilogram čisté svaloviny v tom obchodě, kde nakupuje – u lososího filetu se platí za už vykostěné maso, u celé sladkovodní ryby nikoli.
Zajímavá je v té souvislosti i obecná zkušenost s údaji na obalech. Když laboratoř Eurofins proměřila pět párů běžných a „proteinových“ potravin, rozdíly v obsahu bílkovin se ukázaly jako velmi nerovnoměrné. Obsah bílkovin na etiketě je tedy užitečnější vodítko než kategorie, do které zboží spadá.
Na co si dát pozor u dovážených ryb
Platí stejné pravidlo jako u jiných dovážených živočišných produktů: číst obal. U ryb musí být uveden druh, způsob produkce (chov, nebo volný výlov) a oblast původu. To je informace, kterou má smysl kontrolovat – u drůbeže se letos ukázalo, že z dovozových vzorků veterináři našli salmonelu u téměř čtvrtiny z nich, a právě proto se u označování původu vyplatí být důkladný.
Pro skladování v chladničce platí u ryb kratší lhůty než u většiny potravin a odhadovat podle vzhledu se nevyplácí. Podobně jako u plísně na potravinách, kde seškrábnutí povrchu nestačí, i u rybího masa je lepší držet se data použitelnosti než vlastního úsudku.
Co to znamená pro české rybáře
Trend hraje proti nim. Spotřeba ryb celkem se nezvyšuje, roste jen podíl jednoho dovezeného druhu – a to je prostor, který domácí producenti ztrácejí. Jejich protiargument je přitom věcný a dá se ověřit na etiketě: srovnatelné výživové hodnoty, kratší cesta na pult a produkce pod evropskými pravidly. Sladkovodní rybolov je přitom součástí české tradice podobně jako jiné regionální potraviny, které se drží po generace.
Zdroj: www.foodnet.cz
