Praha – Dětská hřiště jsou místem radosti a her, ale také potenciálního nebezpečí. Za jejich bezpečný provoz nese plnou odpovědnost provozovatel, kterým může být město, škola, restaurace nebo i společenství vlastníků jednotek. Zákon a technické normy mu ukládají řadu povinností, od pravidelných kontrol po údržbu. Kontroly České obchodní inspekce (ČOI) však opakovaně odhalují vážné nedostatky, které mohou ohrozit zdraví dětí.
Provozovatelem dětského hřiště je jakákoli osoba či instituce, která je za jeho provoz zodpovědná. Nemusí jít jen o obce a školky, ale i o hotely, supermarkety nebo vlastníky bytových domů, na jejichž pozemku se nachází byť jen jediný herní prvek. Jejich hlavní povinností je eliminovat takzvaná objektivní rizika – tedy nebezpečí, která dítě nemůže samo ovlivnit. Patří sem například hrozba zachycení hlavy či oděvu, nestabilní konstrukce, poškozené prvky nebo nedostatečný povrch tlumící pády.
Základním nástrojem pro zajištění bezpečnosti je propracovaný systém kontrol a údržby, který vychází z evropské normy ČSN EN 1176. Ta definuje tři typy nezbytných kontrol: běžnou vizuální kontrolu (každé 1–3 týdny), která odhalí zjevné poškození vandalismem či opotřebením; provozní kontrolu (každé 1–3 měsíce), zaměřenou na stabilitu a opotřebení; a roční hlavní kontrolu, kterou musí provést odborně způsobilá osoba.
„Pokud je během kontroly objevena závažná závada ohrožující bezpečnost, musí být bezodkladně odstraněna. Není-li to možné, je nutné zařízení zajistit proti použití,“ uvádí norma. Součástí povinností je i plán pravidelné údržby, který zahrnuje utahování šroubů, obnovu nátěrů, doplňování sypkých materiálů tlumících pád (písek, štěpka) a čištění areálu od nebezpečných předmětů, jako jsou skleněné střepy.
Nejčastější prohřešky: hniloba, špatné povrchy a chybějící dokumentace
Přestože jsou pravidla jasně daná, praxe často pokulhává. Kontroly ČOI opakovaně odhalují podobné nedostatky. Mezi nejčastější patří mechanické poškození herních prvků, hniloba dřevěných částí, nedostatečné tlumící povrchy pod prolézačkami a houpačkami, a dokonce i nebezpečně vyčnívající betonové základy.
Velkým problémem je také chybějící administrativa. Mnoho provozovatelů nemá k dispozici potřebnou dokumentaci, jako jsou certifikáty o shodě, protokoly o provedených kontrolách nebo záznamy o údržbě. Právě tato dokumentace je přitom klíčová nejen pro zajištění bezpečnosti, ale i v případě, že na hřišti dojde k úrazu.
Cílem není vytvořit sterilní prostředí bez jakéhokoli rizika. Odborníci se shodují, že hřiště má dětem nabízet výzvy a možnost naučit se v kontrolovaném prostředí zvládat přijatelná rizika, což je důležité pro jejich vývoj. Úkolem provozovatele je však zajistit, aby tato rizika nevedla k vážným zraněním. Pravidelná a důsledná péče je tak základním předpokladem pro to, aby dětská hřiště zůstala místem bezpečné zábavy.
