V japonských volbách do horní komory parlamentu zaznamenala nebývalý úspěch krajně pravicová strana Sanseito. Ziskem rekordního počtu křesel připravila vládní Liberálně demokratickou stranu (LDP) o většinu a upevnila svou pozici hlasitého odpůrce imigrace. Hnutí, které se profiluje heslem „Japonsko na prvním místě“, se otevřeně inspiruje u Donalda Trumpa či francouzského Národního sdružení.
Tradičně vládnoucí středopravicová LDP, která Japonsku vládne téměř nepřetržitě od konce druhé světové války, přišla o svou většinu. Překvapením však nebylo oslabení LDP, ale spíše to, kam se její hlasy přesunuly. Místo zavedené opozice posílily radikálnější pravicové skupiny, v čele se Sanseito, která si připsala rekordních 14 křesel.
Odpor proti covidu a konspirační teorie
Strana Sanseito vznikla na platformě YouTube na počátku pandemie covidu-19. První stoupence si získala videi, v nichž se ostře stavěla proti vládním opatřením, jako bylo nošení roušek, povinné očkování nebo PCR testy. S rostoucí popularitou se bezplatný obsah zaměřený na zdraví a pohodu postupně proměnil v placený obsah pro členy, který hlásal globální spiknutí liberálních elit s cílem narušit morální a kulturní sílu Japonska.
Jejich program je jasně definovaný: výrazné omezení migrace na maximálně 5 % populace v každé obci, zpřísnění pravidel pro naturalizaci, podpora ženám, aby opustily pracovní trh a staly se matkami v domácnosti, a zabránění uznání ženské linie v císařské rodině.
Vůdce strany, šestapadesátiletý Sohei Kamija, bývalý manažer supermarketu a záložník japonských ozbrojených sil, v minulosti publikoval pamflet, v němž tvrdil, že „mezinárodní finanční kapitál napojený na Židy“ prosazuje nošení roušek, aby „vyvolal přehnaný strach z pandemie“. Ústředním motivem jejich rétoriky je takzvaná „tichá invaze“ cizinců, kteří údajně skupují národní infrastrukturu, zneužívají sociální dávky, zvyšují kriminalitu a snižují mzdy pro rodilé Japonce.
Úrodná půda pro populisty
Tato rétorika, známá z Evropy a USA, se může zdát v Japonsku nepatřičná. Imigranti tvoří pouhá 3 % populace. Podle Akiry Igarašiho, odborného asistenta na Ósacké univerzitě, se však počet přistěhovalců v posledních desetiletích prudce zvýšil. „Před deseti lety to bylo asi 1,5 %, dnes jsou to téměř 3 %,“ říká Igaraši.
V kombinaci s dlouhodobě stagnující ekonomikou, slabým jenem a globální krizí životních nákladů vzniká v Japonsku pocit úpadku. „Spojení ekonomického poklesu a nárůstu počtu migrantů vytváří politickou příležitost pro protimigrační strany, jako je Sanseito,“ vysvětluje Igaraši. Podle něj strana vědomě přejala rétoriku západních krajně pravicových sil a vyvolává falešný pocit ohrožení ze strany migrantů.
Kulturní ochrana jako zástěrka
Ačkoliv se Sanseito inspiruje v zahraničí, Japonsko má i vlastní historii ultranacionalismu. Karin Narita z Sheffieldské univerzity připomíná, že i v rámci vládnoucí LDP se dlouhodobě objevují postavy s revizionistickými názory na odkaz imperiálního Japonska, včetně bývalého premiéra Šinzó Abeho. Ten byl členem ultranacionalistické skupiny Nippon Kaigi a veřejně zpochybňoval japonské válečné zločiny.
Samotná strana Sanseito odmítá obvinění z xenofobie a tvrdí, že jí jde o „ochranu japonské kultury“. Při pohledu na jejich návrhy je však zřejmé, že jejich vize společnosti je založena na rasových ideálech. Navrhují například, aby cizinci neměli volební právo a aby naturalizovaní občané mohli zastávat veřejné funkce až poté, co jejich rodina bude mít občanství po tři generace. „Na povrchu se mluví o ochraně ‚japonskosti‘,“ uzavírá Narita, „ale v jádru je to neuvěřitelně rasizované, hierarchické chápání toho, kdo je Japonec.“
