Zatímco Evropská unie a Česká republika pokračují v zavádění opatření v rámci Zelené dohody (Green Deal), která od roku 2027 zdraží pohonné hmoty a vytápění domácností, sílí hlasy varující před neúnosnými ekonomickými a sociálními dopady. Jedním z nejvýraznějších kritiků je dánský politolog a publicista Bjørn Lomborg, který současnou klimatickou politiku označuje za neúčinnou, extrémně drahou a šitou na míru vystrašené mladé generaci.
Lomborg, známý jako „skeptický ekolog“, v rozhovoru pro Echo24 nezpochybňuje fakt, že se planeta otepluje a že na tom mají podíl lidské emise CO₂. Problém vidí jinde – v absenci racionální debaty o tom, jaká řešení jsou nejefektivnější a ekonomicky únosná. „Od nálezu, že máme problém, hned skáčeme k zdánlivému řešení odstranit všechny emise,“ kritizuje Lomborg s tím, že takový přístup je podobný snaze snížit počet dopravních nehod nastavením rychlostního limitu na 5 km/h. „Nikdo by neumřel, ale zničilo by to naši ekonomiku a životní styl,“ vysvětluje.
Podle něj se zapomíná, že fosilní paliva přinesla lidstvu nebývalý blahobyt a odolnost vůči přírodním rozmarům. „Naším cílem by nemělo být zbavit se tohoto prospěchu, ale řešit vedlejší efekt v podobě emisí,“ říká.
Obnovitelné zdroje? Návrat do 19. století
Současný důraz na obnovitelné zdroje energie (OZE) považuje Lomborg za krok zpět. Připomíná, že ještě v roce 1800 tvořily OZE (především dřevo a hnůj) 95 % energetického mixu. „Posledních 200 let byla energetická historie světa snahou zbavit se závislosti na OZE, protože jsou slabé, nespolehlivé a nepředvídatelné,“ tvrdí.
Ačkoliv dnešní solární a větrné elektrárny jsou mnohem výkonnější, jejich základní problém přetrvává. „Sluneční paprsky jsou nejlevnější energie, ale jen když svítí. Srovnávat jejich cenu s cenou plynu, který máte k dispozici kdykoliv, je nesmysl,“ upozorňuje a poukazuje na nutnost extrémně drahých záložních zdrojů a baterií. „Dnes by celková kapacita baterií stačila světu na pět minut. Pro plný přechod na OZE by jen USA potřebovaly záložní kapacitu na tři měsíce, což by stálo dvě třetiny amerického HDP každý rok,“ vypočítává.
Němci mají nejdražší elektřinu v Evropě. Vláda zoufale hledá řešení, Česko by mělo zpozornět
Náklady převyšují přínosy sedmkrát
Lomborg se odvolává na studii ekonoma Roberta Mendelsohna z Yale University, která jako první odhadla celosvětové náklady přechodu na uhlíkovou neutralitu. „Studie ukazuje, že po celé 21. století budou náklady asi sedmkrát vyšší než přínosy. Utratit 27 dolarů, abychom získali 4,5 dolaru, je nesmírně špatný obchod,“ konstatuje.
I když klimatická změna způsobí škody, podle studií nositele Nobelovy ceny Williama Nordhause a ekonoma Richarda Tola by se jednalo o ztrátu 2-3 % světového HDP do konce století. „Světová ekonomika má přitom podle OSN vyrůst o 450 %. Místo 4,5krát tak budeme bohatší jen 4,4krát. A kvůli tomu chceme utrácet mnohem víc, než kolik činí škody?“ ptá se Lomborg.
Evropská avantgarda, které se svět směje
Klimatickou politiku EU a zejména Německa považuje za odstrašující příklad. „Většina světa se na Německo nedívá jako na maják pokroku, ale říká si: ‚Tomu bychom se měli vyhnout‘,“ tvrdí. Upozorňuje, že Německo po masivních investicích do Energiewende snížilo podíl fosilních paliv na své spotřebě energie jen o 0,3 procentního bodu a zažívá deindustrializaci.
Podle Lomborga se EU v boji s klimatem našla nový smysl existence, ale zašla příliš daleko. „V letech 2018-19 jsme v EU stanovovali politiku ne podle toho, jestli dává smysl, ale s ohledem na vystrašené teenagery,“ říká a dodává, že cíle jako Fit for 55 přinesou neměřitelné snížení teploty za biliony eur. Místo toho navrhuje masivně investovat do výzkumu a vývoje energetických inovací, které by jednoho dne učinily čistou energii levnější než fosilní paliva. Jen tak se podle něj k řešení připojí i zbytek světa.
