Praha – O Češích se často traduje, že jsou národem věčných škarohlídů a skeptiků. Nejnovější výzkum agentury STEM/MARK však tento zakořeněný stereotyp vyvrací. V české populaci ve věku 18 až 64 let totiž výrazně převažují optimisticky naladění lidé, a to v poměru tři ku jedné. Nejde přitom o naivní snílky s růžovými brýlemi, ale o jedince, kteří věří v pozitivní výsledky a jsou ochotni se o ně aktivně snažit. Překvapivým zjištěním je, že nejvíce pesimistů se rekrutuje z řad nejmladší generace Z, tedy lidí do 29 let.
Podle zjištění STEM/MARK, kterého se v dubnu 2025 zúčastnilo 510 respondentů reprezentujících internetovou populaci, jsou optimisté častěji lidé s vysokoškolským vzděláním a vyšším příjmem. Nejoptimističtější věkovou skupinou jsou pak lidé mezi 30 a 44 lety. „Možná jsme jen opatrní v projevování emocí a naděje. Možná se bojíme říct, že jsme optimisté, abychom něco nezakřikli,“ zamýšlí se Zuzana Švalbová z agentury STEM/MARK nad možnými příčinami, proč se o Češích mluví jako o pesimistech, ačkoliv data ukazují jiný obrázek. Dodává, že roli může hrát i fakt, že „brblání“ a stěžování se často spojuje, zatímco otevřeně pozitivní projevy by mohly být vnímány jako vytahování se.
Výzkum dále ukázal, že ani optimismus, ani pesimismus nejsou vnímány ve své podstatě jako špatné postoje. Většina lidí (87 % u optimismu, 76 % u pesimismu) je považuje za relevantní životní strategie. Nicméně, značná část populace cítí společenský tlak na pozitivnější naladění – 62 % respondentů se domnívá, že optimismus je společensky vyžadován, a dokonce 78 % si myslí, že pesimismus je vnímán negativně.
Bezpečnost na japonských hřištích: Normy nestačí, údržba a stáří vybavení jsou rizikem
Zajímavé je také zjištění, jak se životní postoje mění v čase. Zatímco velká část optimistů (67 %) byla takto naladěna vždy, jen třetina pesimistů se takto cítila po celý život, dvě třetiny z nich měly dříve i optimistická období. Celkově je téměř 60 % lidí ve svém postoji dlouhodobě konzistentní. K obratu z pesimisty na optimistu vedla nejčastěji aktivní snaha o pozitivní přístup. Naopak, k pesimismu se lidé klonili hlavně kvůli životním zkušenostem, věku, světové situaci nebo osobním těžkostem. „Zjednodušeně pesimismus u lidí způsobily životní události, zatímco optimismus si lidé aktivně naordinovali,“ shrnuje zpráva.
Navzdory tradovanému tvrzení, že s věkem přibývá pesimismu, výzkum STEM/MARK v populaci 18-64 let takový jednoznačný trend nepotvrdil. Dnešní mladší generace (18-44 let) se s věkem stávají spíše optimističtějšími. U starších skupin (45-64 let) byl sice patrný nárůst pesimismu mezi fází mládí a raného rodičovství, ale následně i nárůst optimismu v pozdějších fázích života.
Co se týče vzájemného vnímání, optimisté vidí pesimisty jako lépe připravené na rizika, ale také jako ty, kdo si škodí na zdraví a „přivolávají“ špatné konce. Pesimisté o sobě smýšlejí jako o těch, kdo lépe analyzují situaci a vyhýbají se zklamání, zatímco optimisty vnímají jako motivující a radostnější jedince. Průzkum také odhalil, že u téměř 60 % párů se životní pohledy shodují, přičemž převažuje soužití dvou optimistů.
Nejvýraznější rozdíly mezi oběma skupinami se projevily v prožívaných emocích. Optimisté mají podle výzkumu šťastnější a radostnější život, častěji se na něco těší, zažívají vnitřní klid a méně stresu, smutku či zlosti. Nejmenší rozdíl byl zaznamenán v pocitu únavy, který často trápí obě skupiny. Nejšťastnější skupinou se ukázali být optimisté ve věku 45-64 let. Naopak mladí pesimisté do 29 let zažívají výrazně častěji únavu a stres. Výzkum také identifikoval malé procento „smutných optimistů“ (cca 5 %) a „šťastných pesimistů“ (cca 7 %).
„Pokud se rozhodnete být optimistou, budete žít šťastnější a radostnější život,“ uzavírá Zuzana Švalbová ze STEM/MARK, poukazujíc na silnou korelaci mezi životním postojem a prožívaným štěstím. Výsledky tak naznačují, že obraz Čechů jako národa skeptiků by mohl být spíše mýtem než realitou.
