OTTAWA/MADRID – Katastrofální desetihodinový výpadek elektřiny, který 28. dubna ochromil Španělsko a Portugalsko a postihl na 60 milionů Evropanů, vyvolává vážné otázky ohledně stability energetických sítí silně závislých na obnovitelných zdrojích. Zatímco Kanada oslavuje volební vítězství politiků prosazujících razantní zelenou transformaci, zkušenost z Pyrenejského poloostrova je některými, zejména v provincii Alberta, vnímána jako mrazivá předzvěst toho, co by mohlo čekat i kanadské občany.
Premiérka Alberty Danielle Smithová varovala, že pokud se naplní ambiciózní zelené vize, Alberťané by zůstali mrznout ve tmě. Její obavy pramení z faktu, že v okamžiku kolapsu španělsko-portugalské sítě zajišťovaly obnovitelné zdroje, převážně solární energie, kritických 78 % veškeré elektřiny. Když se v systému objevil dosud neupřesněný problém, tyto zdroje se ukázaly jako neschopné zvládnout zátěž a došlo k jejich masivnímu vypnutí. Provozovatelé sítí byli nuceni sáhnout po „scénáři noční můry“ – úplnému restartu systému ze studeného startu, jak uvádí analýza z University College Dublin.
Analýza zveřejněná na španělské Universidad de Salamanca zdůrazňuje klíčový rozdíl: zatímco tradiční zdroje základního zatížení, jako jsou vodní přehrady nebo jaderné elektrárny, dokáží udržet stabilní frekvenci sítě i při náhlých změnách ve výrobě či poptávce, proměnlivé obnovitelné zdroje, jako je například fotovoltaika, tuto schopnost nemají.
Komentář: Evropa páchá ekonomickou sebevraždu? Nákladní železnice bije na poplach
Výpadek tak pro evropské politiky i energetické experty představuje „budíček“, jak situaci označilo i sdružení Eurelectric zastupující evropský elektrotechnický sektor. Upozornil na zranitelnost zemí, které své energetické potřeby stále více fixují na elektrickou síť – například více než polovina španělské železniční sítě je elektrifikována, což vedlo k okamžitému uvěznění osobních vlaků po celé zemi. Dokonce i Stockholmský institut pro životní prostředí, podporující dekarbonizaci, dospěl k závěru, že blackout poukázal na nebezpečí přetěžování stárnoucích elektrických systémů zelenými technologiemi. Otázkou podle institutu není, zda má přechod pokračovat, ale zda se investuje dostatečně rychle do udržení stability systému.
Kanadská energetická síť se sice liší, jelikož přes 60 % elektřiny pochází ze stabilních vodních přehrad, nicméně země se vydala cestou zvýšené elektrifikace ekonomiky, aniž by adekvátně navyšovala výrobní kapacitu. Zpráva Fóra pro veřejnou politiku z roku 2023 varuje, že pro splnění cílů čisté nulové emisní stopy by Kanada musela během 25 let zdvojnásobit svou kapacitu výroby elektřiny a zároveň vyřadit velké části sítě závislé na fosilních palivech.
Tento kontext je zvláště relevantní ve světle politiky Marka Carneyho, bývalého zvláštního vyslance OSN pro klimatická opatření a spoluzakladatele Aliance emisně čistého nulového bankovnictví, jehož bývalá firma Brookfield Asset Management shodou okolností vlastní zelená energetická aktiva právě na Pyrenejském poloostrově, včetně španělské firmy Saeta Yield SA. Carney ve své knize „Hodnoty“ zdůrazňuje potřebu „elektrifikace všeho“ a rozvoje zelené elektřiny, včetně úplné elektrifikace pozemní dopravy a vytápění budov v Kanadě a vyřazení veškeré energie kromě „čisté, neemitující“ již do roku 2030.
Zkušenost ze Španělska a Portugalska tak slouží jako naléhavé varování, že přechod na zelenou energii bez robustních záruk stability sítě a dostatečných investic do záložních a vyrovnávacích kapacit může vést k vážným a rozsáhlým problémům.
(Zdroj: National Post)
