WASHINGTON/SAN FRANCISCO – Vlny spekulací a vzrušení se přelévají přes Spojené státy poté, co prezident Donald Trump údajně nařídil přezkoumání a přípravu na znovuotevření nechvalně proslulé věznice Alcatraz. Cílem má být vytvoření zařízení pro ty nejhorší zločince moderní doby, čímž by se oprášila legenda ostrova známého jako „Skála“. Tento krok obrací pozornost k bohaté a často temné historii tohoto žulového kolosu uprostřed Sanfranciského zálivu.
Od pelikánů k pevnosti
Příběh Alcatrazu začíná dávno předtím, než se stal synonymem pro nemožný útěk. Jeho jméno, odvozené ze španělského „Alcatraces“, které mu dal v roce 1775 badatel Juan Manuel de Ayala, pravděpodobně znamená „pelikán“ nebo „podivný pták“. Strategická poloha ostrova však brzy zaujala armádu. V polovině 19. století, v době kalifornské zlaté horečky, zde vyrostla vojenská citadela. S více než 100 plánovanými děly se Alcatraz stal klíčovým bodem obranného trojúhelníku chránícího záliv a nejsilněji opevněným místem na západním pobřeží. Ironií osudu však jeho děla nikdy nevystřelila v bitvě.
Vojenská káznice a zrod „Skály“
Již koncem 50. let 19. století začal ostrov sloužit jako vězení pro vojenské provinilce. Jeho role pevnosti slábla, ale úloha vězení přetrvala. V roce 1909 armáda původní Citadelu zbourala a na jejích základech postavila novou vojenskou věznici – Pacifickou pobočku Disciplinárních kasáren. Právě tato budova, dokončená v roce 1911 rukama samotných vězňů, se později stala ikonickou federální věznicí.
Federální éra: Poslední stanice pro nepolepšitelné
V roce 1933 převzalo ostrov ministerstvo spravedlnosti. V reakci na vlnu organizovaného zločinu 20. a 30. let se Federální úřad pro vězeňství rozhodl vytvořit věznici s maximální ostrahou a minimálními výsadami. Alcatraz se stal místem pro nepolepšitelné vězně z jiných federálních zařízení – ty, kteří se odmítali podřídit pravidlům, byli násilní nebo u nich hrozil útěk. I když zde pobývaly celebrity podsvětí jako Al Capone, George „Machine-Gun“ Kelly nebo „Veřejný nepřítel č. 1“ Alvin Karpis, většina osazenstva byli méně známí, ale o to problematičtější vězni.
Život na Skále byl definován přísnou rutinou a omezenými právy. Vězni měli nárok pouze na jídlo, ošacení, přístřeší a lékařskou péči. Vše ostatní – práce, korespondence, návštěvy, knihovna či volnočasové aktivity – bylo privilegiem, které si museli zasloužit vzorným chováním. Průměrný pobyt trval pět let, než byl vězeň považován za „napraveného“ a mohl být přeložen zpět do běžné věznice. Navzdory své pověsti někteří vězni preferovali Alcatraz kvůli celám pro jednoho.
Saúdská Arábie mění strategii OPEC+: Zvyšuje těžbu, aby snížila ceny a potrestala neukázněné členy
Legendy za mřížemi: Ptačí muž a útěky
Nejznámějším rezidentem se stal Robert Stroud, „Ptačí muž z Alcatrazu“. Jeho příběh, zpopularizovaný filmem, je však často mylně interpretován. Stroud na Alcatrazu nikdy ptáky nechoval; své ornitologické studie prováděl v Leavenworthu, odkud byl po vraždě dozorce a dalších prohřešcích přeložen na Skálu, kde strávil 17 let, převážně v izolaci nebo nemocnici.
Mýty a legendy však nejvíce obklopují pokusy o útěk. Během 29 let federálního provozu se o útěk pokusilo 36 mužů ve 14 různých incidentech. Výsledky byly tristní: 23 dopadeno, 6 zastřeleno, 2 utonuli. Dva z dopadených byli později popraveni za vraždu dozorce během krvavého pokusu známého jako „Bitva o Alcatraz“ v roce 1946.
Oficiálně se útěk z Alcatrazu nikdy nikomu nepodařil. Pět vězňů je však dodnes vedeno jako „nezvěstní a pravděpodobně utonulí“, včetně slavného tria Franka Morrise a bratrů Anglinových z roku 1962. Hlavní překážkou nebyly mýtické lidožravé žraloky, ale mrazivé vody zálivu (průměrně 10-13 °C), silné proudy a vzdálenost od pevniny.
Konec éry a nová kapitola
Alcatraz byl uzavřen 21. března 1963. Důvodem nebyly útěky, ale extrémní provozní náklady. Izolace ostrova znamenala, že veškeré zásoby, včetně každého galonu pitné vody, se musely dovážet lodí, což činilo provoz třikrát dražším než u jiných věznic.
Po uzavření ostrov osiřel. V roce 1969 jej obsadila skupina indiánských aktivistů, kteří jej prohlásili za indiánské území a upozornili na problémy původních obyvatel. Okupace trvala 18 měsíců, než byli zbývající aktivisté odvedeni federálními maršály.
Od roku 1973 je Alcatraz součástí Národní rekreační oblasti Golden Gate a jednou z nejpopulárnějších turistických atrakcí v USA, kterou ročně navštíví přes milion lidí fascinovaných jeho drsnou historií.
Budoucnost Skály?
Nyní, s údajným nařízením prezidenta Trumpa, se nad Alcatrazem opět vznáší otazník. Bude tato ikonická pevnost znovu sloužit svému původnímu účelu a hostit novou generaci nejnebezpečnějších zločinců? Nebo zůstane mementem minulé éry a turistickým magnetem? Odpověď ukáže až čas, ale legenda Skály žije dál a nyní možná stojí na prahu nečekané renesance.
