Bezpečnost dětských hřišť v Evropské unii je řízena souborem norem EN 1176, které stanovují jednotná pravidla pro návrh, instalaci, údržbu a inspekce herních prvků. Přestože jsou tyto normy závazné pro všechny členské státy, jednotlivé země k jejich naplňování přistupují různě – a často velmi specificky.
Německo: Dobrodružství v bezpečných mezích
V Německu platí nejen evropské normy, ale i národní úprava DIN EN 1176, doplněná zákonem o bezpečnosti výrobků. Provozovatelé hřišť musí zajišťovat pravidelné inspekce – od čtvrtletních provozních kontrol až po každoroční důkladnou inspekci zařízení. Často je provádějí akreditované společnosti jako TÜV NORD, které vystavují detailní zprávy i s fotodokumentací.
Německo však v oblasti dětských hřišť razí i unikátní filozofii: buduje tzv. „dobrodružná hřiště“, která vědomě obsahují prvky řízeného rizika. Například věž Triitopia v Berlíně umožňuje dětem šplhat do výšky až 10 metrů. Smyslem je podpořit rozvoj motoriky a schopnosti odhadovat nebezpečí, a to v bezpečně navrženém prostředí.
Belgie: Prevence na prvním místě
Belgie bezpečnost upravuje Královskými dekrety, které kladou důraz na prevenci a evidenci. Provozovatelé jsou povinni provádět rizikovou analýzu a zavést přesný plán údržby. Kontroly se dělí na denní až týdenní vizuální, měsíční technické a roční hlavní inspekce. Kromě toho musí být každý herní prvek označen informacemi o výrobci a datu výroby. Při vážných nehodách je nutné neprodleně kontaktovat centrální helpdesk.
Segregace ve školách přetrvává. Odpovědnost nesou obce, ale bez státu to nezvládnou
Francie: Průkopník regulace
Francie patřila mezi první země EU, které začaly bezpečnost hřišť regulovat. Už v roce 1988 přijala první standardy a v roce 1994 zpřísnila pravidla pomocí vládního dekretu. Výsledkem bylo výrazné snížení počtu vážných úrazů a úmrtí spojených s herními zařízeními.
EU: Jednotný rámec, různé přístupy
Evropské normy EN 1176 tvoří základní rámec bezpečnosti pro všechna veřejná dětská hřiště v EU. Například norma EN 1176-7 popisuje požadavky na instalaci, kontrolu a údržbu zařízení. Doporučuje tři úrovně inspekcí: rutinní vizuální kontroly (každých 1–7 dní), provozní kontroly (každé 1–3 měsíce) a roční hlavní inspekci. Klíčovým požadavkem je i odborná kvalifikace a pravidelné školení inspekčního personálu.
