Smrt běluhy Hvaldimira loni v září u norského pobřeží zřejmě definitivně potvrdila to, o čem se spekulovalo od roku 2019: kytovec skutečně pocházel z ruského vojenského programu. Vyšetřování BBC a svědectví expertů naznačují, že jeho role ale pravděpodobně nebyla špionážní. Příběh vzbudil i zájem Hollywoodu.
Když se běluha v dubnu 2019 nečekaně objevila v severním Norsku, vyvolala senzaci. Měla na sobě postroj s držákem pro kameru a nápisem „Team St Petersburg“, což okamžitě podnítilo teorie o jejím spojení s ruskou armádou. Velryba, přezdívaná Hvaldimir (kombinace norského „hval“ – velryba a jména Vladimir), byla navíc nezvykle krotká a vyhledávala kontakt s lidmi a loděmi, což naznačovalo výcvik v zajetí.
Moskva spojení s velrybou nikdy oficiálně nepotvrdila, ale ani nevyvrátila. Pozorování bylo učiněno jen asi 415 km od Murmansku, základny ruské Severní flotily. Je známo, že Rusko využívá mořské savce pro vojenské účely; například delfíny k ochraně námořních základen jako Sevastopol nebo právě v Arktidě. Historie sahá až do dob Sovětského svazu, který cvičil zvířata i k útočným misím.
Bezpečnost dětských hřišť v EU: Německo sází na riziko, Belgie na prevenci
Nové světlo do případu vnesl dokument BBC a výzkum mořské bioložky Olgy Špakové. Podle ní a informací od ruských kolegů byl Hvaldimir odchycen v roce 2013 v Ochotském moři a později přesunut do arktického vojenského programu. Nebyl však zřejmě cvičen jako špion, ale spíše pro pozorovací úkoly na základně. Jeho inteligence a vzpurná, „chuligánská“ povaha, jak ho popsali bývalí cvičitelé, ho pravděpodobně vedly k útěku při první příležitosti.
Případ Hvaldimira znovu oživil debatu o etice využívání zvířat pro vojenské účely. Jeho osud, od záhadného objevení po smrt o čtyři roky později, symbolizuje podle pozorovatelů neúplnou svobodu a napětí mezi přírodou a lidskými, technologickými či vojenskými zásahy.
(Zdroj: Na základě informací z Xataka.com.br, BBC)
