Praha – Alarmující zjištění přinesla analýza obecně prospěšné společnosti Kverulant.org, která odhalila až 74násobné rozdíly v nákladech na informační a komunikační technologie (ICT) mezi největšími českými nemocnicemi. Zatímco některé nemocnice utrácejí za počítače a software desítky milionů korun ročně, jiné si vystačí s podstatně nižšími částkami. Kverulant svá zjištění předal Ministerstvu zdravotnictví a požaduje důkladnou prověrku hospodaření. Případ poukazuje na možné systémové problémy a neefektivní nakládání s veřejnými prostředky.
Detailní srovnání nákladů na ICT ve 23 největších nemocnicích a zdravotnických ústavech za období 2019-2024 ukázalo dramatické rozdíly. Na jedné straně stojí Ústav hematologie a krevní transfuze Praha (ÚHKT), který na jednoho hospitalizovaného pacienta vynaloží ročně v průměru 64 493 korun. Na opačném konci spektra se nachází Nemocnice České Budějovice s pouhými 871 korunami na pacienta.
Průměrné roční náklady na ICT v analyzovaných zařízeních činily 96,2 milionu korun. Nejvíce utrácí Všeobecná fakultní nemocnice v Praze (237 milionů Kč), následovaná Fakultní nemocnicí Brno (200 milionů Kč) a Fakultní nemocnicí v Motole (190 milionů Kč).
Většina (18 z 23) zkoumaných institucí je přitom přímo řízena Ministerstvem zdravotnictví. „Mělo by to být právě Ministerstvo zdravotnictví, kdo bude vysvětlení výše uvedených rozdílů hledat, a až jej najde, tak z něj vyvodí závěry,“ uvádí Kverulant a dodává, že ministerstvo k tomu má k dispozici nástroje, jako je například povinný pomocný analytický přehled (PAP).
Nemocnice se brání, poukazují na investice
Nemocnice s vysokými náklady se brání tím, že srovnání na základě počtu hospitalizovaných pacientů je zavádějící. Například Nemocnice Na Homolce, která je s náklady 5 392 korun na pacienta druhá nejdražší mezi velkými nemocnicemi, argumentuje nutnými investicemi do modernizace po letech podinvestovanosti. Podobně se vyjádřila i Všeobecná fakultní nemocnice v Praze (5 158 Kč na pacienta), která zdůraznila investice do nového nemocničního informačního systému (NIS) a kybernetické bezpečnosti.
Fakultní nemocnice Ostrava (3 628 Kč na pacienta) a Fakultní nemocnice Brno (3 014 Kč na pacienta) rovněž poukázaly na zkreslení plynoucí z rozdílné struktury péče a investičních cyklů. FN Brno navíc uvedla, že zvýšené náklady souvisí s obnovou systémů po kybernetickém útoku v roce 2020.
Kontroverze kolem ministra Válka a zakázek
Právě v souvislosti s kybernetickou bezpečností ve FN Brno vyvstávají otázky. Zakázku za 62 milionů korun na zvýšení kybernetické bezpečnosti získalo sdružení firem v čele se společností Aricoma. Současný ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) přitom před svým nástupem do funkce působil jako náměstek pro IT právě ve FN Brno. Novináři ze Seznam Zpráv navíc odhalili, že Válek se v březnu 2024 zúčastnil golfového výletu do Dubaje s nejvyšším šéfem skupiny Aricoma Group, Milanem Samešem.
Specializovaná péče a vysoké náklady
Nejvyšší náklady na pacienta vykazují vysoce specializované ústavy. Vedle zmíněného ÚHKT jde o Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno (19 760 Kč) a Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM) s 9 688 korunami. Tato pracoviště se brání tím, že těžiště jejich práce spočívá v ambulantní péči a provozují řadu specializovaných a drahých informačních systémů, a proto je srovnání na základě počtu hospitalizací nerelevantní.
Digitalizace vázne, varuje NKÚ i BIS
Analýza Kverulanta přichází v době, kdy se ukazuje, že digitalizace českého zdravotnictví selhává. Kontrola Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) z roku 2023 odhalila, že investice ve výši 413 milionů korun do projektů eHealth nepřinesly očekávané výsledky. Na neprůhledné jednání a prostor pro korupci ve zdravotnictví dlouhodobě upozorňuje i Bezpečnostní informační služba (BIS) ve svých výročních zprávách.
Kverulant je přesvědčen, že zjištěné rozdíly v nákladech na ICT nelze vysvětlit pouze specializací či velikostí nemocnic a naznačují systémové problémy. Požaduje proto po Ministerstvu zdravotnictví, aby přijalo opatření k zajištění efektivnějšího hospodaření s veřejnými prostředky. Získání dat pro analýzu přitom nebylo jednoduché, některé nemocnice za poskytnutí informací požadovaly tisícové poplatky, které Kverulant musel rozporovat.
