Moskva zprvu podle prezidentova poradce jednoznačně odmítla návrh na třicetidenní příměří na Ukrajině, který společně předložily Spojené státy a Kyjev. Vladimir Putin to ale později vyvrátil a s návrhem souhlasí. Západní státy vnímají příměří jako možnost k deeskalaci konfliktu.
Moskva chce „trvalé“ řešení, ale za vlastních podmínek
Jurij Ušakov, poradce ruského prezidenta Vladimira Putina řekl, že Rusko neusiluje o krátkodobé pauzy v bojích, nýbrž o dlouhodobé politické řešení. To by však v ruském pojetí znamenalo přijetí podmínek, které by garantovaly vojenské a politické zisky, jež Moskva od začátku invaze sleduje. Kreml si zároveň uvědomuje, že příměří poskytuje Ukrajině prostor k posílení obranných linií a případným protiútokům.
„Souhlasíme s návrhy na zastavení nepřátelských akcí, ale vycházíme z toho, že toto zastavení by mělo vést k dlouhodobému míru a odstranění hlavních příčin krize,“ prohlásil ruský prezident. Existuje podle něj ale řada otázek, například kdo bude dohlížet na dodržování příměří na dva tisíce kilometrů dlouhé frontové linii. Šéf Kremlu poděkoval svému americkému protějšku Donaldu Trumpovi za jeho úsilí ukončit válku, kterou Rusko vede proti Ukrajině.
Navzdory oficiálním prohlášením je ruská armáda v realitě pod tlakem. V posledních měsících čelí vyčerpání, logistickým problémům a značným ztrátám na frontové linii. Někteří vojenští analytici proto spekulují, že odmítnutí příměří může být zároveň signálem, že Moskva chce maximálně využít momentálních zisků na bojišti, než se dostane do ještě složitější situace.
Diplomatické manévry mezi Moskvou a Washingtonem
I přes ostrou rétoriku mezi Ruskem a Západem stále probíhají diplomatické kontakty. Ušakov potvrdil pravidelnou komunikaci s americkým poradcem pro národní bezpečnost Mikem Waltzem, což naznačuje, že ani Moskva, ani Washington nechtějí přerušit veškeré kanály pro vyjednávání. Hlavním tématem rozhovorů jsou podle dostupných informací bezpečnostní garance a možnosti budoucích jednání, i když zatím není jasné, jaký posun tyto rozhovory přinesou.
Současně dochází k rozkolu i mezi samotnými západními spojenci. Některé státy, například Francie, prosazují intenzivnější diplomatická jednání, zatímco jiné, jako Polsko a pobaltské země, odmítají jakoukoli formu kompromisu s Kremlem. Tato rozdílná stanoviska komplikují koordinaci mezinárodních sankcí a vojenské podpory Ukrajině.
Ukrajina v diplomatické pasti
Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj i nadále usiluje o podporu západních spojenců, přičemž zdůrazňuje nutnost vojenské pomoci, sankčního tlaku na Rusko a zajištění spravedlivého míru. Ukrajina příměří podporuje, ovšem ne za cenu ústupků, které by legitimizovaly ruské územní zisky.
Zelenskyj zároveň čelí rostoucím vnitropolitickým tlakům. S prodlužováním války se zvyšují nároky na udržení ekonomické stability, a veřejnost stále více požaduje jasnou strategii pro poválečnou obnovu. Vzhledem k tomu, že se konflikt přelévá i do ekonomických otázek, ukrajinská vláda čelí obtížnému úkolu, jak zajistit stabilitu a zároveň nepolevit ve vojenské obraně.
Mezinárodní společenství rozdělené
Evropská unie, OSN i NATO apelují na klid zbraní, přičemž zdůrazňují humanitární dopady války. Část států, zejména ty s historicky neutrální politikou jako Indie nebo Brazílie, se kloní k pragmatickému postoji a snaží se hrát roli mediátora. Naopak Čína, která se sice profiluje jako potenciální zprostředkovatel mírových jednání, nepodnikla žádný konkrétní krok k tomu, aby Moskvu přiměla k větší ochotě jednat.
Pokračující boje mají dosud několik zásadních důsledků. Humanitární krize se prohlubuje, počet uprchlíků stále roste a humanitární organizace hlásí nedostatek zásob a léků v mnoha postižených oblastech.
Zbrojení se stává klíčovým faktorem dalšího vývoje. Západní státy pokračují v dodávkách zbraní Ukrajině, zatímco Rusko posiluje svou spolupráci s Íránem a Severní Koreou. Tento vývoj může mít dalekosáhlé důsledky nejen pro samotnou válku, ale i pro budoucí rovnováhu sil na mezinárodní scéně.
Klíčovým faktorem bude schopnost obou stran teď udržet vojenskou a ekonomickou stabilitu v dlouhodobém horizontu. Pokud se situace výrazně nezmění, bude svět i nadále čelit nejistotě a hrozbě další eskalace násilí.
