Boloňa, Itálie – Když se dnes řekne Ducati, většině fanoušků motorismu se vybaví řev dvouválcového motoru, sytě červená barva a silueta superbiku, který právě pokořil další rychlostní rekord. Příběh této italské značky je však mnohem pestřejší. Je to fascinující kronika o vášni, technické genialitě a neuvěřitelné přeměně, která začala nikoli na závodním okruhu, ale v dílně vyrábějící kondenzátory a rádia.
Počátky v éteru, nikoli na asfaltu
Historie značky Ducati se začala psát v roce 1926 v Boloni, kdy tři bratři – Adriano, Bruno a Marcello Ducati – založili společnost „Società Scientifica Radio Brevetti Ducati“. Jejich cílem nebylo stavět nejrychlejší motocykly světa, ale vyrábět pokročilé elektrotechnické součástky. Firma se rychle proslavila svými kvalitními kondenzátory, vakuovými trubicemi a rádii, které se vyvážely do celého světa. Úspěšný podnik však tvrdě zasáhla druhá světová válka, během níž byla továrna v roce 1944 téměř kompletně zničena bombardováním.
Po válce byla Itálie v troskách a lidé potřebovali levný a efektivní způsob dopravy. Právě zde se zrodil klíčový moment pro budoucnost Ducati. Firma získala licenci na výrobu malého přídavného motorku pro jízdní kola, nazvaného „Cucciolo“ (italsky štěně). Tento malý, ale spolehlivý čtyřtaktní motor se stal okamžitým hitem a odstartoval přerod Ducati z elektrotechnické společnosti na výrobce motocyklů.
Éra inženýra Taglioniho a desmodromického ventilu
Skutečná motocyklová revoluce přišla v roce 1954 s příchodem geniálního inženýra Fabia Taglioniho. Taglioni byl vizionář, který položil technické základy, na nichž Ducati stojí dodnes. Jeho nejvýznamnějším přínosem bylo zavedení desmodromického ventilového rozvodu. Na rozdíl od konvenčních motorů, které používají pružiny k zavírání ventilů, desmodromický systém využívá k jejich otevírání i zavírání vačkovou hřídel. To umožňuje motoru dosahovat mnohem vyšších otáček bez rizika selhání ventilů a stalo se nezaměnitelným znakem značky.
Dalším Taglioniho mistrovským kouskem byl dvouválec do L, tedy motor s válci svírajícími úhel 90 stupňů. Tato konfigurace poskytovala vynikající vyvážení a štíhlý profil, který umožňoval lepší aerodynamiku a ovladatelnost.
Závodní DNA a zrod ikon
S inovativní technikou přišly i úspěchy na závodních tratích. Ducati rychle pochopila, že vítězství v závodech je nejlepší reklamou. Filosofie „vyhrát v neděli, prodat v pondělí“ se stala hnacím motorem vývoje. V 70. letech si značka vydobyla slávu vítězstvím v prestižním závodě Imola 200 s modelem 750 Super Sport.
Devadesátá léta pak přinesla dva modely, které navždy změnily motocyklový svět. V roce 1993 představil designér Miguel Galluzzi model Monster – „naháč“, který odhalil krásu trubkového rámu a motoru a stvořil zcela novou kategorii motocyklů. Krátce nato, v roce 1994, přišla Ducati 916 z pera Massima Tamburiniho. Její dechberoucí design s jednostrannou kyvnou vidlicí a výfuky pod sedlem z ní okamžitě udělal umělecké dílo a pro mnohé nejkrásnější motocykl všech dob.
Ducati v 21. století: Globální dominance a diverzifikace
Po finančně turbulentním období převzala v roce 2012 Ducati německá automobilka Audi, což značce přineslo stabilitu a zdroje pro další růst. Dnes Ducati dominuje na závodních okruzích v MotoGP i World Superbike a její technologické inovace, jako je bezrámová konstrukce „monocoque“ u řady Panigale, neustále posouvají hranice možného.
Značka se zároveň úspěšně diverzifikovala. Vedle nekompromisních superbiků nabízí i lifestylovou řadu Scrambler, cestovní enduro Multistrada nebo svalnatý cruiser Diavel. V srdci každého z těchto strojů však stále bije stejná vášeň pro rychlost, design a inovace, která se zrodila z popela války a malého motoru jménem Cucciolo. Příběh Ducati je tak dokonalým důkazem, že z malých součástek může vyrůst globální ikona, která se stala synonymem pro emoce na dvou kolech.
