Ostrava/Havířov – Zatímco těžní věže se stávají muzeálními exponáty a uhlí definitivně mizí ze scény, hluboko pod nohama obyvatel Ostravska se skrývá nový energetický gigant. Nejde o černé zlato, ale o „teplou vodu“. Odborníci ze státního podniku DIAMO a VŠB-TUO ve spolupráci s teplárenskými společnostmi finišují plány na využití geotermální energie ze zatopených dolů. Jde o technologii, která by mohla nahradit spalování uhlí a plynu, stabilizovat ceny tepla a zajistit energetickou bezpečnost regionu na desítky let. Je to však technicky proveditelné a zaplatí se to?
Jak to funguje: Lednička naruby
Technický princip využití důlní vody není sci-fi, ale čistá termodynamika. Voda v zatopených dolech v hloubce 500 až 1000 metrů má celoročně stabilní teplotu mezi 26 až 29 °C. To je sice málo na přímé vytápění radiátorů (které vyžadují 60–80 °C), ale ideální pro obří průmyslová tepelná čerpadla.
Systém funguje následovně:
-
Čerpání: Voda se čerpá z tzv. vodní jámy (např. Jeremenko v Ostravě nebo Žofie v Orlové) na povrch. Toto čerpání už nyní probíhá z bezpečnostních důvodů, aby se voda nerozlila do stále funkčních částí podzemí nebo neohrozila povrch.
-
Výměna tepla: Voda projde přes speciální titanové výměníky tepla (kvůli vysoké agresivitě a solnosti důlní vody). Předá svou energii do uzavřeného okruhu s chladivem.
-
Tepelné čerpadlo: Zde dochází ke „kouzlu“. Kompresory tepelných čerpadel stlačí plynné chladivo, čímž prudce vzroste jeho teplota. Tímto procesem se z vody o teplotě 26 °C získá topná voda o teplotě až 75–80 °C.
-
Distribuce: Horká voda putuje do stávající sítě Centrálního zásobování teplem (CZT) k radiátorům v bytech. Ochlazená důlní voda (cca 10 °C) se vypouští do řeky Ostravice, čímž se cyklus uzavírá.
Kapacita: Teplo pro celé sídliště, ne pro celé město
Je nutné krotit přehnaná očekávání – důlní voda nevytopí celou Ostravu. Její potenciál je však i tak ohromující. Klíčovým bodem je lokalita Vodní jámy Jeremenko v Ostravě-Vítkovicích.
Podle studií VŠB-TUO a provozních dat DIAMO se zde čerpá přibližně 500 až 700 litrů vody za sekundu. Pokud bychom z tohoto množství odebrali teplo (ochlazením o cca 15 °C), získáme tepelný výkon v řádu desítek megawattů.
Reálný odhad:
Tento výkon by stačil na kompletní vytápění a ohřev teplé vody pro přibližně 15 000 až 20 000 standardních bytů. To odpovídá například velké části městského obvodu Ostrava-Jih nebo podstatné části Havířova. Nejde tedy o náhradu velkých elektráren (jako Třebovice), ale o zásadní doplňkový zdroj, který může pokrýt letní odstávky a významnou část zimní špičky.
Cena a ekonomika: Miliardy na startu, úspory v cíli
Zde narážíme na největší bariéru. Zatímco uhlí stačilo vykopat a spálit, geotermální projekt vyžaduje masivní vstupní investici.
-
Odhad investice: Vybudování velkokapacitní stanice s tepelnými čerpadly o výkonu cca 20–30 MW, včetně potrubních tras a napojení na síť CZT, se pohybuje v rozmezí 1,5 až 2,5 miliardy korun.
-
Provozní náklady: Zde projekt vítězí. Důlní voda je „zadarmo“ (musí se čerpat tak jako tak). Jediným nákladem je elektřina pro pohon čerpadel a údržba.
Bude teplo levnější?
Cena tepla pro koncového zákazníka by mohla být vysoce konkurenceschopná. Klíčem je tzv. topný faktor. U moderních čerpadel využívajících vodu o 26 °C se očekává COP okolo 4 až 5. To znamená, že za 1 kWh zaplacené elektřiny získáte 4 až 5 kWh tepla.
Pokud by se cena elektřiny pohybovala kolem 4–5 Kč/kWh, výrobní cena tepla by mohla klesnout pod 500 Kč za Gigajoule (GJ). I se započtením distribuce a zisku by se koncová cena mohla pohybovat okolo 800–900 Kč/GJ, což je v roce 2026 podstatně méně než teplo z plynu (často přes 1200 Kč/GJ) a srovnatelné s uhlím, které je však zatíženo emisními povolenkami.
Geotermální teplo má navíc obrovskou tržní výhodu: jeho cena nezávisí na geopolitické situaci (jako u plynu) ani na ceně emisních povolenek EU ETS.
Technická úskalí a životnost
Projekt má svá rizika, která inženýři musí vyřešit:
-
Agresivita vody: Důlní voda je silně mineralizovaná solanka. Běžné potrubí by zničila za pár měsíců. Řešením jsou výměníky z titanu nebo speciálních plastů, což prodražuje stavbu.
-
Vzdálenost: Doly nejsou vždy tam, kde jsou sídliště. Náklady na vybudování horkovodů jsou extrémní (cca 20–30 milionů Kč za kilometr). Proto je prioritou lokalita Jeremenko (blízko Vítkovic a Jihu) nebo doly v blízkosti Havířova.
Životnost řešení:
Zdrojem tepla je zemské jádro a horninový masiv, který vodu ohřívá. Jde o nevyčerpatelný obnovitelný zdroj. Samotná technologie (čerpadla, kompresory) má životnost cca 20–25 let, poté vyžaduje generální repasi (tzv. retrofit). Samotné vrty a infrastruktura dolu však mohou sloužit 50 a více let.
Závěr: Spící obr čeká na probuzení
Vytápění Ostravy a Havířova důlní vodou není utopie. Je to technicky proveditelný projekt s vysokou návratností, který by regionu přinesl čistý vzduch a stabilní ceny tepla. Ve světle končícího uhlí a drahého plynu se zdá, že zatopené doly nejsou ekologickou zátěží, ale naopak největší „baterií“ a strategickou výhodou, kterou Moravskoslezský kraj má. Zda se dočkáme realizace, závisí nyní spíše na odvaze investorů (Veolia, ČEZ) a dotační podpoře státu než na inženýrech. Ti mají jasno: fungovat to bude.
