Vznik Československého rozhlasu je úzce spjat s obdobím po první světové válce, kdy se Evropa nacházela v procesu obnovy a hledání nových forem komunikace a zábavy. Právě v této době, konkrétně 18. května 1923, se v Československu uskutečnilo první pravidelné rozhlasové vysílání. Tento historický okamžik se odehrál ve studiu na Petříně v Praze, odkud byl signál šířen do domácností po celé zemi.
Za zrodem Československého rozhlasu stáli nadšení technici a inovátoři, jako byli Karel Čapek, který se podílel na propagaci nového média, a František Křižík, významný český elektrotechnik, jenž se zasloužil o technickou stránku věci. Rozhlas se rychle stal nedílnou součástí kulturního a společenského života, přinášel nejen zábavu, ale také důležité informace a vzdělání.
První vysílání bylo poměrně skromné, obsahovalo hlavně hudební a zpravodajské pořady. Avšak s rostoucí popularitou a technologickým pokrokem se rozhlasové spektrum rychle rozšiřovalo. Nové pořady nabízely posluchačům rozmanité programy od dramatických čtení, přes vědecké přednášky, až po sportovní přenosy. Díky tomu se rozhlas stal významným nástrojem pro šíření informací, ale také pro utváření veřejného mínění.
Rozmach rozhlasového vysílání byl úzce spjat s rozvojem technologií. Zavedení nových vysílačů a zlepšení kvality signálu umožnily, aby se rozhlas dostal i do odlehlejších oblastí. Do konce 20. let 20. století existovalo v Československu již několik desítek tisíc rozhlasových přijímačů, což svědčí o rychlém rozšíření tohoto média.
Kromě technických aspektů byl pro úspěch Československého rozhlasu klíčový také obsah vysílání. Redakce kladla důraz na kvalitní a aktuální zpravodajství, čímž si získala důvěru a zájem posluchačů. Zároveň se rozhlas stal platformou pro českou kulturu a umění, kde se mohli uplatnit nejen hudebníci a herci, ale také spisovatelé a vědci.
Během druhé světové války a následného období totalitních režimů se role rozhlasu ještě více upevnila. Stal se nejen prostředkem státní propagandy, ale také zdrojem naděje a informací pro obyvatelstvo. Přes veškeré politické tlaky si Československý rozhlas udržel svou důležitost a stal se symbolem svobody a nezávislosti.
Po sametové revoluci v roce 1989 došlo k demokratizaci mediálního prostoru, což umožnilo rozhlasu vrátit se k jeho původnímu poslání jako nástroje pro informování a vzdělávání veřejnosti bez cenzury. Dnešní Český rozhlas, jako nástupce Československého rozhlasu, pokračuje v této tradici a přizpůsobuje se novým výzvám digitálního věku.
